Nedočteno. Ani ve třetině knížky mě nezajímalo, jak to bude dál, pletly se mi postavy a děj se nijak zásadně nerozjel.

"Země je příliš malý a křehký košík na to, aby v něm lidstvo mělo uložená všechna svá vajíčka". Kladivo letí vesmírem, dopadne na kovadlinu? No, dopadne, jinak by nebylo o čem psát. Tsunami stovky metrů vysoká válcuje pobřežní města, obrovská zemětřesení, probouzející se sopky, krátery po dopadech částí komety, do toho jaderná válka. Miliony, desítky milionů lidí z pobřeží Spojených států zahynou, přeživší se snaží dostat do vyšších poloh. Chčije a chčije, úroda hnije, vody až po prdel. Tvoří se společenství farmářů s příbuznými a známými, zásoby jídla mají pro stovky lidí, ale k nim se snaží dostat tisíce a desetitisíce. Co uděláš, střílíš a zabíjíš uprchlíky, vyhazuješ mosty, ničíš příjezdové silnice, nepustíš je k sobě, bližší košile než kabát. A to jsou ti hodní. Dál už si to přečtěte sami!!! "Prchl jsem k horám a hory se boří, prchl jsem k moři a moře se vaří, prchl jsem k nebi a nebe hoří!"