Prstencový svět

Jedna z knih, do kterých se musíte pročíst; čím déle jsem ji četl, tím více mě bavila. Možná i proto, že jsem k ní přistupoval s představou klasického technického scifi, a ono to zpočátku vypadalo spíše na jakousi méně vyvedenou verzi Stopařova průvodce. Ta humorná linka, daná hlavně svéráznými postavami, z knihy úplně nezmizela, ale zůstala spíše doplňkem zajímavého děje a hlavně Nivenem vytvořeného podivuhodného světa. Je znát, že kniha vznikala v době naivního nadšení z prvních kroků člověka ve vesmíru. Další věcí, s níž se musí čtenář vyrovnat, je hlavní zápletka, tedy ta část, která se týká na první pohled nejméně důležitého člena výpravy Teely Brownové. Je to zcela zjevný nesmysl, ale když jej člověk přijme, získá děj svou zvláštní logiku a kouzlo (nechci více spojlovat případným budoucím čtenářům). Takže shrnuto a podtrženo – není to kniha pro každého (čemuž odpovídá i její nevalné hodnocení na tomto fóru), ale pro mě to rozhodně nebyl ani ztracený čas.

Uff... to trvalo o pár týdnů dýl, než jsem původně plánoval. Nivenovo opus magnum jsem poprvé četl moře let nazpět a tehdy mi naprosto učarovalo, což se bohužel zopakovat nepodařilo. Ač o kvalitách jeho knížky nepochybuju, těch víc jak 50 let se na ní krutě podepsalo. Stylistika i skladba samotného příběhu (který prakticky nemá žádné vyústění) je zoufale zastaralá. Skutečně doporučit se tak kniha dá pouze fanouškům hard sci-fi, kteří si nad tunou faktů a vědecké promyšlenosti budou chrochtat blahem. Pro běžného čtenáře těch 400 stran ale bude spíš utrpením.