Smutná kniha ze života , nás doslova vtáhne do děje. Příběh Mariky ,která přijde o své nejbližší , mě velmi dojmul. Knihu jsem četla jedním dechem. Marice v tomto příběhu se dostalo Léku na smutek- v podobě přítelkyně svého syna a vnučky Sáry. Knihu doporučuji přečíst, abychom si vážily života a zdraví.

Mám ráda Táňu Keleovou-Vasilkovou. První polovinu knihy jsem přečetla rychlostí blesku. Už z anotace jsem věděla, že Marika má před sebou hodně těžké životní období. Bylo to jako uragán. Ani se nechce věřit, co jedna žena vydrží! A teď jak dál? Jak po tom všem bude Marika moci žít dál? Druhá polovina jejího vyprávění mě ale zklamala. Příliš mnoho náhod a příliš šťastný konec. Vím, že jednou jsi nahoře, jednou jsi dole a že někdy člověk štěstí má a někdy ho nemá. Ne že bych to Marice nepřála, ale tak jednoznačná a přímočará cesta ke znovunalezení smyslu života podle mě v životě neexistuje (i když bych si to přála).