Důstojné finále série. Pro mě ne příliš překvapivé, tentokrát s menším spádem než předešlé knihy. Co ale oceňuji, autorům se povedlo vyhnout zbytečnému patosu. A děkuji i za odkaz na U. K. le Guinovou, ten mě skutečně potěšil.

Rutinní, ale vcelku uspokojivé zakončení série. Zatímco osmá kniha musela honem honem zničit příliš silnou Laconii, devátá musela honem honem uzavřít co možná nejvíc otevřených konců z dílů předchozích. Docela se jí to daří, ale je kvůli tomu zdaleka nejvíc předvídatelnou v sérii, protože to hraje naprosto na jistotu a nezkouší nic překvapivého. Elvi dle očekávání vysvětluje historii stavitelů bran, ale natolik vágně, že mám pocit, že to tam autoři dolepili jen aby se neřeklo. Hrozba - to samé. Holden a ostatní se spíš tak vezou událostmi (které v první polovině stejně nemají na zbytek knihy žádný vliv), dokud je finální krize všechny nesvede do jednoho místa. Hlavní padouch se nese zcela v duchu "somehow Palpatine returned". Závěr je sice efektní, ale... zcela rutinní. Ničím nepřekvapí. Kniha je ztělesněním sázky na jistotu. Není špatná, ale ani ničím výrazná. Malý plus za to, že se v Tritonu vrátili k původním obálkám. Fakt by mě zajímalo, čí nápad byla ta obludnost u Tiamat...