Ledoborec

Nekompromisně jdu po několika dnech do druhé části. Znovu jde o jemnější formu pověstné severské detektivní školy se sympatickou hlavní dvojicí, plasticky popsanými dalšími postavami a s obratně, místy až krkolomně vykoumanou zápletkou. Pěkně to utíkalo a svádělo k četbě další části. Obálka jejího autora usvědčuje z neznalosti nebo nepochopení obsahu. 80 % (zatím 418 hodnocení s průměrem 87 %).

Série pokračuje druhým dílem ve stejné atmosféře jako jednička. Mám z ní stejně dobrý pocit - pro mě to bylo příjemné čtení, které tak nějak poklidně plynulo. Sice jde o detektivku a vyšetřování vražd, ale postavy jsou napsány tak, že člověk má pocit, že se vrací mezi známé a sleduje jejich životní příběhy. Samozřejmě v knize byla i hluchá místa, myslím, že by se dalo proškrtat pasáže, které zbytečně opakovaly děj, kdy se třeba jeden z protagonistů dozvěděl něco nového a pak to další dvě stránky líčil někomu dalšímu apod. Také různé nelogické věci, těch by se taky dalo najít víc a také takové to "největší tajemství", které se podařilo utajit, se obávám, že by se ve skutečnosti utajit opravdu nepodařilo - když ne před lety, tak určitě v souvislosti s narozením Sama nebo pak při vyšetřování. Poslední věc, co k tomu mám, byla nejlepší kapitola knihy popisující ten nejvíc napínavý okamžik ke konci, to bylo sice krátké, ale úderné, skvěle napsané, napínavé a téměř fatální - po přečtení této jedné kapitoly jsem si říkala, jak je paní autorka šikovná, že to dokáže tak podat, že čtenář skoro nedýchá.... No, tohle jsem si říkala do doby, než jsem si dále přečetla, kdo byl tím zachráncem, to to zase hodilo na druhou stranu spektra mého hodnocení šikovnosti autorky, protože tohle tedy bylo mimo realitu, to pardon.... :-) Ale jinak spokojenost, tyhle "výtky" jsem prostě přešla a nijak mi zážitek z knížky nezkazily, na další díl se tedy časem zase chystám - poslední věty mě dokonce velmi dojaly.