Ledoborec

Už vám ani nevím, co napsat k této naprosto dokonalé sérii jedné z mých nejoblíbenějších autorek? Byla to zase vynikající kniha od první do poslední stránky, aspoň podle mého skromného názoru. O co tam tentokrát půjde, tak trochu prozrazuje anotace. A že se zase na scéně objeví sympaťák August Strindberg, je také nad slunce jasné ;-). Za chladné lednové noci totiž vypukne v Hovenäsetu požár. Požár zničí Augustovu loděnici a ještě jednu další. A pak se najednou objeví tělo… Musím uznat, že atmosféra je opět dokonalá, vykreslená doslova na jedničku s hvězdičkou ;-). Kromě toho se zde střídají dvě časové linie, jedna z roku 1989 a ta druhá ze současnosti. Což je vždycky skutečnost, která vyprávění dodává na napětí a zajímavosti. Kniha sice začíná víceméně poklidně, ale případ postupně nabírá na intenzitě. A kromě vyšetřování autorka stále více odhaluje i z Augustova soukromého života, včetně jeho vztahu k Marii. No a na závěr bych už jen chtěla dodat, že úplně nejvíc mi bylo líto malého Sama. Uvažovala jsem dokonce nad jeho dalším osudem, i když se obávám, že moc dobrého ho v životě nečekalo...

Nemohla jsem jinak a hned po první části jsem si musela nutně přečíst toto pokračování. I když by se asi svojí atmosférou hodilo spíš do nějakého zimního měsíce. Kniha se odehrává ve dvou časových linkách, a také jsou nutné znalosti z předchozího případu. Ale August Strindberg je mi stále sympatičtější, proto už jen ve stručnosti dodám, že i zde hodnotím všemi pěti hvězdami a jsem zvědavá, jak to bude všechno dál.