Lednáček jsou modré mokré holínky

já to mám jako grel74... asi té poezii celkem nerozumím či co, ale některé básně s emi rozhodně líbí více, než tato sbírka... v celé ich bylo asi 5, kde mi zasvítily oči a vzplála nadějě. O to více se mi líbila grafická stránka a ilustrace, nejvíce asi 1.část od Filipa Pošivače. Děláme oheň Děláme oheň. Rozkvetlá třešn přikládá do ohniště bílé květy. Ne, to přikládá vítr do ohniště bílé květy. Kolem prolétl promoklý motýl. Dvě světlušky se polekaly vlastních odrazů v zahradní vaně. Dvě žhavé tkaničky se rozvázaly a zmizely. Děláme první jarní oheň. ----------------------- Ohniště Ráno je ohniště ještě teplé. Slétají se k němu straky. : černé a bílé tmavomodré. Popel je šedý. Lítá taky. -------------------------------------- moucha sní o zácloně v teplém pokoji, o škvíře pod poklopem na moučník, o méstě, kam si prostě nedosáhneš. ------------------------------------------------------ Večeře Táta kouká do talíře, máma do stropu, dcera žmoulá z plše zvíře, synek v oukropu prstem šťourá: loďstvo krále versus piráti ! Pohlavek plesk : "Žádné ale.. dlabej, nebo ti..." Zbytek jídla v dobré míře, syn je jako hrob, táta - talíř, dcera - zvíře a maminka - -strop. ---------------------------------- Na babiččině skříni Do ouška hřeben kadeři rozvláčná slůvka špitá tak dlouho, než se sešeří - a kadeř neodmítá, je omámená, ztrácí nit a vláčně ve tmě tone, tak dlouho, než se rozední a ona vzdychne: " To ne."

Přečteno společně s potomkem do čtenářského deníku. Je mi líto, ale tohle vůbec ale vůbec není můj šálek ani čaje, ani kávy, ani ničeho jiného. Samozřejmě jsem jako dítko recitovala spousty klasických básniček, ale tam mělo vše svůj jednoduchý řád a rým. Tomuto druhu poezie jsem jaksi nedorostla. Než hravé a barevné mi to připadá prostě ujeté a nevím, co by si z toho kdo měl vzít. Nonsens Roberta Fulghuma mě dokonce i bavil, tady je to prostě "nonsens". Z těch přibližně padesáti "básní" mě zaujalo asi pět a pochopila jsem tři (doufám).