Z knih, které jsem od autorky četla, se mi tato líbila nejmíň. Myslím, že za to může hlavně Ryder, protože na něm nebylo nic zajímavého. Tedy kromě toho, že byl nádherný, ukrutně bohatý a samozřejmě měl obří penis. Nebaví mě, když v knížce někdo pořád někoho lituje. A když autor nutí do lítosti i čtenáře, který pak automaticky přeje postavám zasloužený happy end. V knize nebyla žádná negativní postava, která by mě štvala nebo kterou bych mohla nenávidět. Kromě lítosti jsem necítila téměř žádnou emoci. Přesto nemůžu říct, že by knížka byla vyloženě špatná. SPOILER: Začínáme tím, že litujeme Rydera, že mu zemřela máma a on kvůli tomu trpěl depresemi. Litujeme ho za to, že ve svém životě nenachází uspokojení a za to, co se mu přihodilo s bývalou přítelkyní, kterou zároveň taky litujeme. Když poznáme Eden, litujeme ji za to, že musí dělat tuto práci, protože je zřejmé, že to nedělá z potěšení. Když odkryjeme její tajemství, litujeme ji za to, že jí zemřela máma, že ji otec v dětství opustil, že má postiženého bratra, že má těžký život, že nemůže cestovat, i když by chtěla. A samozřejmě litujeme Ollieho. To je ale pořád slabý odvar, protože další level přichází se smrtí Ryderova otce, kdy lítost příští doslova z každé věty. Naštěstí po malé zápletce s bývalou přítelkyní, přechází děj v pompézní happy end.

Naprosto nestandardní seznámení. A přesto přeskočila taková jiskra, která by mohla hory přenášet. Montana/Eden se se životem pere jak může. Její zodpovědnost, dospělost, zralost a přesto takto nezvyklé povolání v nás vyvolává touhu jí držet palce, fandit jí, ať příběh dopadne dobře. Ryder je pohádkový chlapec, kterému sotva jeho samé klady věříme, ale tak dobře se to čte, že je mu odpuštěno. Penelope píše s takovou lehkostí a vkusem, že Vás příběh vtáhne a pustí až s poslední stranou, což je moc dobře. Je sice samá pozitiva a "sociální jistoty", ale někdy takové příběhy prostě potřebujeme. Příběh jsem si užila a vezmu opakovaně do ruky další knihy autorky.