Bývali jsme tři kamarádi. On byl ten podivín. Já byl ten playboy. A ona byla ta kráska. Hluboko uvnitř jsem chtěl vždycky jenom ji. Nechával jsem si to pro sebe, protože jsme s Rorym uzavřeli dohodu, že oba necháme naši kamarádku Amber na pokoji. Jenže lhal. Já šel na univerzitu a získal ji on. Amber se nikdy nedozvěděla, jak mi tehdy bylo. Zůstali spolu potom celé roky – než jí zlomil srdce. Navzdory tomu všemu, i vzdálenosti mezi námi, jsem s ní zůstal v kontaktu. Když jsem se dostal pracovně do Bostonu na tříměsíční stáž, Amber mi poskytla svůj volný pokoj. Pořád ještě se vzpamatovávala z rozchodu a dávala si od mužů pauzu. Jeden večer jsem však v jejím počítači zahlédl něco, co mě šokovalo. S určitým váháním totiž oslovila mužskou eskortní službu. Bála se chodit na rande, nechtěla zas skončit se zlomeným srdcem, proto hledala sex bez vztahu. Mísila se ve mně žárlivost, potřeba ji chránit – i zvědavost. Amber si vybrala Gentlemana Devět a zaslala mu zprávu. Byla k němu otevřená a mimo jiné mu přiznala, že ji fyzicky přitahuje její kamarád – já. Předpokládala, že u mě nemá šanci – a taky mě měla za totálního děvkaře. (Vzhledem k okolnostem je to celkem ironie.) Nakonec si s Gentlemanem Devět sjednala schůzku v hotelu. Byla v šoku, když jsem se tam ukázal já – s nabídkou, o níž jsem upřímně doufal, že ji neodmítne.