Poznali jsme se na tom nejméně pravděpodobném místě. Začalo to docela nevinně. Pro ni jsem byl „BůhFilmu“ a ji jsem znal jako „Montanu“, což samozřejmě nejsou naše skutečná jména, jen virtuální přezdívky, za něž se schováváme. Večer se přihlásit a povídat si s ní mi pomáhalo před vším utéct – jen u ní jsem našel klid. Brzy jsem zjistil, že se ve skutečnosti jmenuje Eden. Uhranula mě od první chvíle, kdy jsme se přes internet spojili. Vypěstoval jsem si na ní závislost.