Draci.... stáhli se do podzemí... prý nadobro. Povídala babča. Dnes mi došla jedna zajímavá věc. Rád čuchám ke komiksům, ale při rozbalování Kůstků mě ani jednou nenapadlo přičuchnout. Tělo i mysl automaticky asi ví, že černobílé knihy nevoní nějakou barevnou škálou, ale jsou cítit pouze tiskovým inkoustem. Ke Kůstkům se nečuchá. Jest-li draci nadobro zalezli do Tanen Gard, blíží se konec světa. Na scéně je opět geniálně nakreslený Ted. Brouk, co je snad rychlejší než blesk. Jeho přesuny celým údolím a horami jsou mnohdy tak rychlé, až z toho bolí hlava. Neuvěřitelný je ten Ted. Malá ochutnávka: Pokud si pospíšíme snad zvládneme zvrátit většinu toho, co Kruhy napáchaly. Držte se přesně v mých stopách. Pokud šlápnete do skutečného Přízračného kruhu, přestanete existovat. …..HEJ! Zpomal! Někdo tu má dřevěnou nohu! Tak vám nevím. Už je to zase spíš smutné, moc jsem se nezasmál. Trochu mi to připomíná Hobbita a celé to dobrodružství je taková cesta tam a zase zpátky. U tohoto příběhu jsem se trochu nudil. Při čtení této knihy jsem poslouchal Devilment a jejich druhé CD The Great and Secret Show z roku 2014 Citát: Něco je špatně. Cítím to, něco se začíná měnit

Zábava na stejné úrovni, jako v případě minulých dílů, jen dějová linka zase stagnuje - je znát, že Jeff Smith příběh uzavřít ještě nechce, přestože vizi konce má, díky čemuž toho páté album moc neřekne. Spíše naopak, ožívá úhlavní záporák a zlo vítězí na ještě více frontách, než bylo prve vůbec myslitelné. Jenže to je v kostce asi tak všechno. Zápletka se tentokrát omezila pouze na dva proudy, ale že by to mělo za následek přímočařejší gradaci, to se bohužel říct nedá. Za trochu krkavčí považuji hlavně celý ten motiv Přízračných kruhů, jejichž smysl zdá se mi poněkud zbytečný. Ale třeba se ještě ukáže, jak zmýlený jsem byl. Rozhodně však díl pro fanoušky série, každý jiný v tom bude lítat jako pučmeloun v sádelnici. Ne že by to nebylo báječné čtení, ale souvislosti vyžadují znalost předchozích událostí. Ovšem těžko si nezamilovat statečného Ferdu, potřeštěného Švandu nebo věčně spekulujícího Podfu, především kvůli smělým dialogům, jež jednotlivé postavy polidšťují až na samotnou dřeň.