On je tvůrce i ničitel. Není života bez smrti, navždy kráčí ruku v ruce. Asi na dvanácté straně tohoto příběhu najdeme krásnou dvojstránkovou kresbu. Chvilku se na ní zadívejte, kochejte se a smějte se věcem, které na ní po delším koukání najdete. Příkladem vám může třeba být malý aligátor s doutníkem v tlamě – boží. Hledejte. Citát: Ten brouk (Ted) jako jediný dokáže najít cestu skrze přízračné kruhy. Naše milé společníky dovedla cesta až do města. Na město Atheia se nejvíce těší Podfa. Prý jeho cesty budou dlážděny zlatem. Což sice není pravda, ale něco nám říká, že tu je poklad. Mají tady poklad, jinak ať se nejmenuju Podfukius P. Kůstek! Spíš to tu dláždí nějakými splašky, ale nechme se překvapit. Malá ochutnávka: DIALOG PODFA: Přestrojení....Nechápu, jak chceš v tomhle být nenápadný. Vždyť v té čapce vypadám jako pitomec! …..FRODO (Pardón FERDA): Spíš mi připomínáš žalud. PODFA: Jo ták? A co seš teda jako ty? Zahradní trpaslík? …..FERDO: Nech si ty poznámky. Sice je děj opět o něco vážnéjší, vyhlazení města je nablízku, armády jsou sjednoceny – jde o život. Přesto jsem se válel smíchy. Extempore Ferdy a Podfy Kůstkovic na tržišti mě rozbrečelo. Nejen, když Podfa zjistil, čím se ve městě platí, ale hlavně mě dostaly včely. To byl zase jednou úlet. Citát: Slíbils, že už nebudeš píchat do lidí. Jo, tohle není špatné, sice je tu vtipu méně, ale taky méně hluchých míst. Akce střídá reakci a Podfa se stará o srandu. Trochu stranou je tentokráte Švanda, ale ten má jiného přítele. Myslím, že jejich čas teprve přijde. Jen musí najít Korunu z rohů. Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal CD Russian Roulette od skupiny Accept z roku 1986. Citát: Co si počneme, pokud se tu zjeví velký Rudý drak?

Zlo vítězí a hrdinové nešťastně trpí v jeho stínu, nevzdávajíc se však naděje v sílu dobra... Jde se zkrátka do finále, takže zákonitě musí události přecházet do extrému, aby mohla nastoupit závěrečná bitva na Pelennorských polích (což je samozřejmě pouze slovní obrat, který s Kůstkem fakticky nesouvisí - to abych uklidnil pohoršené fanoušky). Děj i odbočky jsou tentokrát konkrétnější a spousta detailů začne konečně dávat smysl, včetně těch, jež jsem dříve vyčítal. V kombinaci s osvědčenými ingrediencemi - humor, epika, horor - tak zanechávají Hledači pokladů ve čtenáři pocit skutečně originálního dobrodružství. Snad jen, že je to až příliš okaté ticho před bouří, oddalování neodkladného, kdy je třeba dořešit poslední drobnosti, aby hrdinové mohli stanout na svých základních postech, než přijde ke slovu poslední díl. Jestli mi v něm ovšem Jeff Smith zabije byť jen jediného kůstka, má u mě obrovský škraloup a možná i výhružný dopis. Nijak to ale neovlivní fakt, že tuhle sérii zbožňuji.