Království

Království není žádné odpočinkové čtení a za mě, ač na sérii oblíbeného alkoholika H.H. nedám dopustit, tato kniha patří mezi to nejlepší, co autor doposud napsal. Na straně druhé je to ale i nejdepresivnější Nesbovo dílko. Začátek se odvíjí docela pozvolna, je to mnoho stran přípravy, náznaků, spousty popisů i úvah, takové nesbovské ,,vaty", ve které nás seznamuje i mate, ale vše, každý i bezvýznamný detail má později své místo. Postupně nás dostává do děje mistrovsky poskládané ságy dvou bratrů s rodinnými kostlivci, utajenými dramaty. Celý příběh dokonale podtrhuje ta mrazivá a temná severská atmosféra. Vystřídalo se u mně mnoho pocitů od strachu, napětí, znechucení, smutku, fandila jsem i nechápala, doufala...... Za mě jedno velké doporučení.

Dokonalý psychothriller !!!!! Mně připadalo, že si Nesbo tady užívá psaní asi jako když psal Macbetha, kterého zasadil do současné doby. Věřím mu každou větu. Zpočátku pomalu odkrývá skutečnosti, trocha náznaků a popisů, včetně kostlivců ve skříni a ponurost se táhne až do konce. Jak také jinak. Nesbo je přece mistr v popisování pochmurné a temné atmosféry. Asi tak od poloviny knihy začíná napětí gradovat, není tu brutalita, je tu jen zlo, neštěstí a smutek. Nesbo píše výborně, ale z obsahu mi vůbec nebylo dobře, optimismu vám kniha rozhodně nepřidá. Temný, ponurý a od poloviny knihy drsný příběh dvou bratrů, kteří už v dětství zažívali to nejhorší, co děti můžou zažívat. To se odráží v jejich chování v dospělosti a protože ani geny si nemůže člověk vybrat, tak je otázka, jak moc může člověk sám ovlivnit svoje chování. Z poslední strany: "Někde jsem četl, že lidskýmu tělu trvá sedm let, než obnoví všechny buňky včetně těch mozkových, a že po sedmi letech jsme v zásadě nový bytosti. Ale naše DNA, náš program, podle kterýho se buňky vyrábějí, se nemění. I když si ostříháme vlasy a nehty nebo si uřízneme špičku prstu, to co nám doroste bude úplně stejný, přesná kopie. A nový mozkový buňky se taky neliší od těch starejch, dokonce přebírají velkou část vzpomínek a zkušeností. Neměníme se, děláme pořád ty samý rozhodnutí, opakujeme pořád ty samý chyby. Jakej otec, takovej syn. Lovec jako Kurt Olsen bude dál pokračovat v lovu, vrah bude - za stejnejch okolností - dál vraždit. Je to věčnej koloběh, jako předvídatelný dráhy planet, jako pravidelný střídání ročních období."

Příběh z drsné norské krajiny -z poklidné vesničky ,kam se vracejí bratři Opagardové. Mladší z nich má spoustu problému a tak straší z bratrů, jako vždy se mu snaží pomoct, ale i on se díky tomu dostává do velkých potíží .Příběh o cestě za snem a bratrské lásce .Kniha mě příliš neoslovila.

Království není žádné odpočinkové čtení a za mě, ač na sérii oblíbeného alkoholika H.H. nedám dopustit, tato kniha patří mezi to nejlepší, co autor doposud napsal. Na straně druhé je to ale i nejdepresivnější Nesbovo dílko. Začátek se odvíjí docela pozvolna, je to mnoho stran přípravy, náznaků, spousty popisů i úvah, takové nesbovské ,,vaty", ve které nás seznamuje i mate, ale vše, každý i bezvýznamný detail má později své místo. Postupně nás dostává do děje mistrovsky poskládané ságy dvou bratrů s rodinnými kostlivci, utajenými dramaty. Celý příběh dokonale podtrhuje ta mrazivá a temná severská atmosféra. Vystřídalo se u mně mnoho pocitů od strachu, napětí, znechucení, smutku, fandila jsem i nechápala, doufala...... Za mě jedno velké doporučení.

Dokonalý psychothriller !!!!! Mně připadalo, že si Nesbo tady užívá psaní asi jako když psal Macbetha, kterého zasadil do současné doby. Věřím mu každou větu. Zpočátku pomalu odkrývá skutečnosti, trocha náznaků a popisů, včetně kostlivců ve skříni a ponurost se táhne až do konce. Jak také jinak. Nesbo je přece mistr v popisování pochmurné a temné atmosféry. Asi tak od poloviny knihy začíná napětí gradovat, není tu brutalita, je tu jen zlo, neštěstí a smutek. Nesbo píše výborně, ale z obsahu mi vůbec nebylo dobře, optimismu vám kniha rozhodně nepřidá. Temný, ponurý a od poloviny knihy drsný příběh dvou bratrů, kteří už v dětství zažívali to nejhorší, co děti můžou zažívat. To se odráží v jejich chování v dospělosti a protože ani geny si nemůže člověk vybrat, tak je otázka, jak moc může člověk sám ovlivnit svoje chování. Z poslední strany: "Někde jsem četl, že lidskýmu tělu trvá sedm let, než obnoví všechny buňky včetně těch mozkových, a že po sedmi letech jsme v zásadě nový bytosti. Ale naše DNA, náš program, podle kterýho se buňky vyrábějí, se nemění. I když si ostříháme vlasy a nehty nebo si uřízneme špičku prstu, to co nám doroste bude úplně stejný, přesná kopie. A nový mozkový buňky se taky neliší od těch starejch, dokonce přebírají velkou část vzpomínek a zkušeností. Neměníme se, děláme pořád ty samý rozhodnutí, opakujeme pořád ty samý chyby. Jakej otec, takovej syn. Lovec jako Kurt Olsen bude dál pokračovat v lovu, vrah bude - za stejnejch okolností - dál vraždit. Je to věčnej koloběh, jako předvídatelný dráhy planet, jako pravidelný střídání ročních období."