Smrtkou jsem Neala Shustermana definitivně pasovala na krále YA dystopií. Jeho světy jsou vždycky nějakým způsobem ulítlé, ale slovy klasika "nastavují zrcadlo současné společnosti" - ať už jde o svět, ve kterém se děti pěstují na orgány (Bez šance), případně společnost, která se prakticky ze dne na den ocitá bez vody (Sucho), nebo jako u Smrtky o svět nesmrtelnosti - lidstvo vymýtilo všechny choroby a...
Smrtkou jsem Neala Shustermana definitivně pasovala na krále YA dystopií. Jeho světy jsou vždycky nějakým způsobem ulítlé, ale slovy klasika "nastavují zrcadlo...
Smrtkou jsem Neala Shustermana definitivně pasovala na krále YA dystopií. Jeho světy jsou vždycky nějakým způsobem ulítlé, ale slovy klasika "nastavují zrcadlo současné společnosti" - ať už jde o svět, ve kterém se děti pěstují na orgány (Bez šance), případně společnost, která se prakticky ze dne na den ocitá bez vody (Sucho), nebo jako u Smrtky o svět nesmrtelnosti - lidstvo vymýtilo všechny choroby a díky pokročilým technologiím dokáže opravit prakticky jakékoli zranění. Lidé nestárnou, můžou "obrátit list" (tedy nechat se zpětně omladit) na libovolný věk. No není to paráda? Kdo by si takový nádherný svět, bez smrti, stárnutí a utrpení nepřál? Jenže nebyl by to právě Neal Shusterman, aby nám neukázal, že není všechno zlato, co se třpytí...
Na knížce mě bavilo úplně všechno - perfektně vystavěný svět, sympatičtí hrdinové (nejen hlavní dvojka, ale své kouzlo měla i Curie s Faradayem), čtivý příběh s pár zajímavými zvraty a pozor - prakticky žádná romantika... Nesporná přidaná hodnota bylo pro mě osobně vyhledávání si všech patronů smrtek - někteří jsou notoricky známí, ale jsou i tací, o kterých jsem nevěděla zhola nic, takže vyhledávání jejich životopisů mi rozšířilo obzory :-) Jediný problém, který teď mám je, že nevím, jakou patronku bych si zvolila sama pro sebe, být aspirantem na smrtku :-)
Číst více
Číst více