Kolos z Maroussi

S ohledem na komentář dole naopak musím říci, že s názory H.M. (včetně těch kritických o Americe, jejích společenských a sociálních poměrech a Američanech jako takových vůbec) v podstatě souhlasím. Miller sympaticky, věcně a pravdivě odkrývá naturel američanů a jejich pokřivený žebříček hodnot a nebojí se věci nazývat pravými jmény, což je třeba ocenit (kritika konzumního způsobu života, prázdnoty vlastního života, snobství, touhy po přepychu a bohatství, nedostatku skromnosti, pokory a sociálního cítění, apod.).V časovém předstihu tak uvádí na pravou míru to, co dneska snad každému průměrně inteligentnímu člověku u nás i jinde už musí být jasné a co mnoha slepým obdivovatelům Ameriky (rozumějme USA) snad konečně postupně dochází, a sice, že Amerika opravdu nemá proč být pro okolní svět v čemkoliv vzorem a její obyvatelé už vůbec ne. Toto vše ale Miller zmiňuje v knize pouze několika řádky a nikoli samoúčelně, ale v kontextu příběhu spíš nahodile, většinou při tzv. srážce s "blbcem", kdy je k tomu vlastně okolnostmi - zejména totální neznalostí věcí, naivitou a hloupostí jiných - jednoduše vyprovokován. Není to tedy to podstatné a stěžejní, čím na sebe kniha upozorňuje, je to totiž kniha především o Řecku, této krásné zemi s překrásnou přírodou,o jeho prostých a skromných obyvatelích, kteří si život, jeho radosti i strasti umějí užít, jak to jde, i když bohatstvím zrovna nepřekypují, je to příběh o řeckém putování a poznávání této krásné země a jejích ostrovů, vykládaný poutavým a bohatým jazykem, navíc doplněný spoustou rozmanitých názorů, vzpomínek, úvah a vlastních kritik autora, takže je to čtení příjemné a obohacující, namnoze až půvabné. Milovníkům Řecka tenhle nevšední a osobitý cestopis mohu jen a jen doporučit.

Nechť si přečte každý, kdo kritizuje Millera a zná jen Obratníky nebo Růžové ukřižování. Zde dokazuje, že je schopen i hledání hluboce lidského, spirituálního, navíc kniha obsahuje i lehce komickou surrealistickou pasáž.