Klub Rváčů 2

Především je třeba říct, že nejsem ukřivděný idealista ani mě nijak nerozdmýchává myšlenka na močení lidem do polévky. Klub rváčů se tak pro mě nikdy nestal biblí, ovšem jeho literární tvůrce bezesporu zaujal. Jenže i když Chuck Palahniuk boduje v trefných komentářích, selhává v roztříštěné zápletce. Pročež jsem u komiksového pokračování dopředu rezignoval na snahu dát obrázkům nějaký řád a možná právě díky tomu se ze tří čtvrtin skutečně bavil. Celkově však na mě vyprávění působilo dojmem, jako by měl autor nápad, jak tragikomedii rozehrát a jen doufal, že jej v průběhu psaní napadne i jak jí smysluplně zakončit. No a nenapadlo. Přestože beru v potaz jeho vnitřní potřebu vypořádat se s kultem, který neplánovaně vytvořil, tím že bude kopat kolem sebe a křičet, že jsou všichni blbci, toho moc nepořeší. Zkrátka, jak říká jedna z postav komiksu, závěr je vážně „moc meta“. Rozhodně ale smekám klobouk před Cameronem Stewartem, protože kresebně se s celým projektem vypořádal na jedničku.

Jak hodnotit toto dílo? Po dočtení cítím zmatenost, zmatenost nad tím, proč Palahniuk poslal Klub rváčů do prdele? Pravda, stárnu a čím jsem starší, mám rád jednodušší díla, která pobaví. Palahniuk je autor, který se nečte lehce. Je svůj, má své nápady a svůj svět. Ale ne vše se musí tolerovat a ne vše by mělo být dovoleno. Pokračování Klubu rváčů je pouhá prázdnota vyhasínajícího autora, který ač po slibném začátku, dojebal snad úplně vše. A ano, přiznám se, nepochopil jsem a ani moc nevěřím, že je zde co chápat. Kresba povedená, ale ty efekty zabraňující čtení částí textu, to byl nápad na Eisnera. Ale i kdyby byl tento komiks psaný kurentem, je to fuk. Abych jen nehanil, jednotlivé obálky sešitů + přebal parádní, Marla stále kočka a to je vše........