Den přizpůsobení

Mé první setkání s Palahniukem. Mám rád dystopické romány a proto jsem začal právě knihou Den přizpůsobení. Z první čtvrtiny knihy jsem byl opravdu hodně vedle sebe. Sám sebe jsem se ptal: Mám pokračovat?, vždyť to nedává smysl, ale kdo vydrží pochopí a střípky zapadnou do sebe. Zajímavý pohled na budoucnost lidstva a ne zrovna nereálnou. Nádherně mrazivé, plíživé přizpůsobení. Všichni to dělají i když to není psáno, kdo to nedělá je odpadlík. Elity se skládají z tupohlavých jelit, někdy mám pocit, že Den přizpůsobení se blíží mílovými kroky. Zajímavé jsou i odkazy na knihy jiných amerických autorů. Prostě a jednoduše na Den přizpůsobení dlouho nezapomenu a určitě si od autora přečtu i další knihy.

Mé první setkání s Palahniukem. Mám rád dystopické romány a proto jsem začal právě knihou Den přizpůsobení. Z první čtvrtiny knihy jsem byl opravdu hodně vedle sebe. Sám sebe jsem se ptal: Mám pokračovat?, vždyť to nedává smysl, ale kdo vydrží pochopí a střípky zapadnou do sebe. Zajímavý pohled na budoucnost lidstva a ne zrovna nereálnou. Nádherně mrazivé, plíživé přizpůsobení. Všichni to dělají i když to není psáno, kdo to nedělá je odpadlík. Elity se skládají z tupohlavých jelit, někdy mám pocit, že Den přizpůsobení se blíží mílovými kroky. Zajímavé jsou i odkazy na knihy jiných amerických autorů. Prostě a jednoduše na Den přizpůsobení dlouho nezapomenu a určitě si od autora přečtu i další knihy.

Hodnotit tuto knížku není vůbec jednoduché. Je v ní tolik rovin, že by každá zasloužila odstavec, a to minimálně. Tak snad jen pár postřehů... 1. Nás cimrmanology určitě potěšil fakt, že ústřední Talbottův "manifest" vzniká stejně jako Cimrmanova hra "Přetržené dítě" - každý znalý mistrova díla ví, k jakým omylům došlo tím, že svoji hru diktoval nepříliš vzdělanému výminkáři Padevětovi - jeho románovým protějškem je samozřejmě příliš sjetý a frustrovaný Walter. To, že nám Chuck potom jenom podsune, která všechna stěžejní díla lidské historie takto asi vznikla - no comment :o)))). 2. Chuck má neskutečný záběr - jeho znalosti a vědomosti jsou snad bez hranic. Musela jsem hledat některá jména a odkazy, aby mi to dávalo větší smysl. Některé byly opravdu zajímavé (třeba to, že Ludwig Wittgenstein opravdu chodil do stejné školy v Linzi jako Adolf Hitler, byť jsa o šest dnů mladší, chodil o dvě třídy výše - tedy Ludwig; taky jsem nevěděla, že jeho (Ludwigova) maminka byla dcerou českého Žida, který vlastnil jakýsi podnik na výrobu oceli blízko Prahy a dokonce ho po své dceři Leopoldině pojmenoval - jen zkráceně jejím domáckým jménem Poldi. A dalo by se pokračovat. Některé věty a zmínky jsou spíše skryté hypertextové odkazy, když se tedy čtenáři chce. 3. Opravdu byl Mendel homosexuál a křížil hrách, protože mu nic jiného než věda nezbývalo? 4. Chuck se, myslím, neopakuje, ale cituje se a odkazuje sám na sebe! Čímž sebe sama staví vedle Plathové, Steinbecka, Bradburyho a mnoha dalších. To chce drzost a ta mu věru nechybí. 5. To, jak to natřel současným politikům - slušná práce! Suma sumárum - rozhodně to není ucelený rádoby líbivý příběh. Je to víc. Mnohem víc :o)))