Le Magnifique! Neviem komu tých päť hviezd vlastne dávam, či autorovi, alebo skôr prekladateľom, lebo ten preklad je skutočne skvostný! Citlivý, vychytávajúci všetky nuansy českého jazyka, zdôrazňujúci jeho krásu. Doslova som sa kochala tým, ako text nádherne plynie. Klauna Šalimara možno zaradiť medzi typické Rushdieho romány - rozsiahla bichla, ktorej čítanie nejaký čas trvá, čo len podtrhuje Rushdieho výnimočný rozprávačský talent, bez ktorého by nedokázal upútať pozornosť čitateľa na tak dlhú dobu, pomerne jednoduchá dejová línia príbehu a postupné rozmotávanie jeho tajomstiev, typické napínanie až po poslednú vetu, veľmi jasné vyjadrenie názoru na problematiku, predostretie morálnych otázok, prostredníctvom ktorých Rushdie nastavuje čitateľom zrkadlo, a tiež viacero motívov a kontrastov (Kašmír verzus civilizovanejší svet, moderné a tradičné, fikcia a realita). Svet mágie, rozprávok a ilúzii, striktne vyhradený len jednému z opisovaných protipólov však presakuje aj do pragmatizmu a reality druhého protipólu a dáva mu inú príchuť. Rushdiemu sa podarilo vytvoriť vedľa seba akúsi podivnú symbiózu týchto dvoch protipólov. A ja som sa opäť raz nechala celkom pohltiť, rozptýliť, okúzliť, strhnúť práve tou všade presakujúcou krásou magična, ktorej sa nikdy neviem dostatočne nabažiť.

Kašmír Kašmířanům... Na pozadí neklidných dějin Kašmíru vystavěl Rushdie příběh kulturního a náboženského střetu Východu a Západu vycházející z tradičních rolí chudého islámského kraje a bohatého zkaženého amerického světa. Časová osa se táhne od druhé světové války až po 90. léta, což je ambiciózní rozměr... Do revolučního děje přitom významně promlouvají Rushdieho oblíbené prvky magického realismu, které příběhu dodávají na temné osudovosti. Zvlášť když slovo dostanou teroristé a zbraně ve jménu Boha. Je zajímavé, jak kacíři (skuteční) zneužívající jméno boží k mučení a zabíjení svých nepřátel (domnělých) na pouhopouhém základě jiné národnosti a víry, ale i svých bližních, mohou přežívat v takovém bludu, a přitom v klidu se svým svědomím... jenže násilí a šíření hrůzy se stalo celonárodní modlou. Svůj život tak horliví muslimové prosytili nenávistí a honem na kacíře, až se sami stali nekrutějšími posly ďábla. Ó nikoliv, Západ není rájem na zemi ani prost násilí, zbraní a všeho, co s tím souvisí. Zcela zásadní je ale odlišná motivace k násilí, absence státního teroru a možnost svobodně žít, konat, cestovat, mluvit... nebo se dovolat spravedlnosti. Klaun Šalimar vyrůstající v prostředí, kde se násilí stalo všední záležitostí, nadto se svou vlastní osobní mstou, je přes očekávanou komičnost cirkusové role smutnou postavou příběhu, zdaleka však ne jedinou. Jeho životní láska, Búnyi, nebo také India nebo spíš Kašmíra, se v temném příběhu snaží najít sebe sama, své kořeny, svou rodinu. Rushdie se pohybuje na zlomu lásky a nenávisti, téměř nic mezi tím. Potměšilost Rushdieho je do očí bijící. Známe-li je ale jeho osobní příběh, není to až tak překvapivé. Taky není žádným překvapením, že v muslimském světě náboženského fanatismu je žena tím největším prokletím. Pro sebe, rodinu, vesnici... Muži se sami postavili do nedůstojné role psů uvázaných na řetěze s náhubkem, kteří se můžou utrhnout kdykoliv, když kolem projde žena a jsou z ní vidět víc než jen oči, ideálně ani to ne. Klaun Šalimar stojí za přečtení.