Čtu upravenou a rozšířenou verzi Jiné Afriky po deseti letech (2018 versus 2008), kde se ovšem vzpomíná ještě na doby dávno minulé či zážitky autorčiny z ranějších cest do severní a západní Afriky (Afrika v současné podobě je jiná, než jakou si ji autorka pamatovala ze 70.-80. let). Zaměřeno především na Mali a Senegal, jen krátce se věnuje vzpomínkám na Alžírsko, Tunisko a Jižní Afriku. Autorku jsem čítávala už dávno, něco znám z vlastní zkušenosti, a tak v podstatě jen smutně a znechuceně mohu konstatovat, že bych si (tedy jim tam) přála dosáhnout doslova aspoň toho jinak neblahého úsloví - "plus ça change, plus c'est la même chose", protože čím dál tím víc postupně vedou změny spíš k horšímu...za posledních tak čtyřicet padesát let... Vše zůstalo ve stavu, kdy to opustili Francouzi, nikdo nevěnoval sebemenší snahu zanechané věci alespoň zachovat funkční, což by samozřejmě znamenalo věnovat tomu úsilí, pokračovat v práci, opravovat (silnice, domy, vodovody, rozvody, zábrany proti písku a poušti, vysázené stromy, zavlažování...), a protože nic nevydrží věčně, věci se začaly rozpadat až přestaly fungovat úplně. Teprve v té chvíli měl volnou cestu radikální islamismus, který zafungoval jako berlička, zástupné "řešení místních problémů, za které může samozřejmě kolonialista, dnes každý běloch" (uvozovky jsou moje, nejedná se o citát z knihy). Je mi smutno za ně i za sebe: "Turista je hloupý běloch plný peněz, které z něj místní člověk musí umět vypáčit. Afričan už ví, že dosáhne svého, když cizinci splní jeho pošetilou představu a zároveń mu zajistí pohodlí a bezpečí. Tyto věci turista potřebuje ze všeho nejvíc, i když někdy tvrdí opak. Neboť běloch, který do Africe /citát je citát, cituji přesně: toto je jen jedna z mnoha hloupých chyb a překlepů v textu, který očividně neprošel pořádnou korekturou/ přijel utrácet peníze, vůbec neví, kde je, ani co se děje, rozhněvá se teprve tehdy, když začne strádat." Ano, ovšem takoví turisté jsou zlem všude, ale ne všichni jsou takoví a rozhodně ne všichni běloši jsou v Africe turisty; nicméně místní opovrhují každým prakticky stejnou měrou, jakou z nich mají užitek, a současně s chutí koušou do ruky, která je takto (i jinak) živí. Pozn.: fotky jsou nanic - povětšinou naprosto bez popisků, kdo, co, proč, odkud - zase se jen kniha nafoukla nepříjemně na váze (a samozřejmě na ceně)

Pro mě nový, jiný pohled na Afriku a Afričany. Velmi zajímavé, náročné čtení. Zpravidla cestopisy moc nečtu, jsem ráda za tuto vyjimku.