Jidáš byl Ufon

Opět dobrý tip ze zdejší databáze; opravdu hodně povedené povídky, ať už výborná parodie na symbologa Roberta Langdona nebo dobrodružný příběh Kara ben Nemsího, či snad spisovatele Karla Maye. Nebo podzemní dobrodružství pod pražskou Krannerovou kašnou v návaznosti na zapomenutého spisovatele Karla Ladislava Kuklu. Originální, nápadité, skutečnost se prolíná s fantazií, s mnoha odkazy na skutečné reálie a skutečná díla, vtipné, takovým jemným nenápadným humorem. Něco člověku docvakne až časem, za všechno třeba jméno damašského krutovládce paši Ašára Basada v povídce Vězeň damašský. Všechny povídky nejsou pro mě za pět, nejlepší asi Jidáš byl Ufon a Vězeň damašský, ale ten nápad je tak skvělý, bavila jsem se báječně, celek každopádně za pět. „Sousedka měla pootevřený balkon a oba uprchlíci jí vpadli o pokoje. Stará paní se nejdřív vyděsila, ale když poznala Ipek, nabídla jim vlídně kávu a sušené fíky. Ipek s ní prohodila několik slov turecky. ‚Říká, že vypadáte jako Tom Hanks,‘ obrátila se Ipek k Robertovi. ‚Lidi si nás občas pletou,‘ připustil Robert a poslouchal, jak ve vedlejším bytě Johan převrací nábytek a hledá stopu.“ * „ ,Rozbřesku se ani jeden z vás nedožije,‘ odpověděl za Roberta Nemo. Stál u hlavního vchodu s revolverem v ruce. Všichni se polekaně otočili. Nema už víckrát předtím napadlo, proč padouši v knihách nestřílejí rovnou, ale vždycky si napřed s oběťmi povídají, vyprávějí jim své motivy, případně se přiznávají k předchozím zločinům.“… * „Muž nešťastně sklopil zrak. ‚Při potyčce u brány jsme museli odhodit všechna zavazadla. Naše Bible byla v jedné z brašen, které tam zůstaly ležet.‘ Položil jsem mu ruku na rameno. ‚Je ještě jedna kniha, která vám u opata otevře dveře.‘ Vstal jsem, sáhl do sedlové brašny a podal mu brožovaný výtisk Pokladu na Stříbrném jezeře.“ -------------- A ještě malý dovětek: Jako malá jsem milovala Vinnetoua, knihy i filmy, sbírala fotky z filmů, a přesto jsem v cca 11 letech sepsala roztomilou parodii s názvem Vinnetou, zelený džentlmen. Takže parodie ještě nemusí znamenat zesměšnění…

Prva vec co ma pri citani napadla, bolo slovo feéria. Proste fraska, hra, parodia. Na Brownove pribehy s Langdonom, ktore su uz sami o sebe fraskou. :) Take mile zahravanie sa s temou, kde si aj samotne literarne postavy uvedomuju ze su len postavami z knihy. No a tak k tomu treba aj pristupovat. Ako k zabave. Pripomina to napr filmy Limonadovy Joe, Adelu (tu co jeste nevecerela), pripadne az Kdo chce zabit Jessie? Veselohra na papieri. Zaroven sa to tvari ze je to prespekulovane, ze autor s vami hra svoju hru. Akoze zaujimavy pocin.