Projekt Gilgameš

V krátké době druhá kniha s podobným tématem, podobného žánru a s podobným vyzněním (předchozí byly Praskliny Kláry Vlasákové) - ale nebudu srovnávat, za přečtení stojí obě. Štěpán Kučera píše lehce, s nadhledem, s humorem slovním i situačním, černým i trapným; žongluje se slovy i mýty, které spojuje do originálního celku a dává jim často nepříjemně aktuální vyznění, apeluje na osobní vzdělanost čtenáře (neb čím více předloh znáte, tím lépe se bavíte) a nutí ho převracet, co ví, a přemýšlet, co to či ono znamená v jiných souvislostech. Od bezstarostnosti na počátku k hlubokému smutku na konci vede jen sto padesát stran, které jsou ale skutečně nadupané informacemi, emocemi a příběhy. Protože všechno je příběh. Možná i ten úporně hledaný smysl je "jen" příběh...

Velmi netradiční novela využívající kombinaci mytologie, prvků fantasy a scifi, přestože nejde o žánrovou literaturu. Kučera vychází ze starých mýtů, respektive základ staví na části jedné z verzí Eposu o Gilgamešovi. Čerpá ovšem z enormního množství zdrojů - ohýbá a propojuje mýty, dějiny, literární i jiné příběhy do jednoho. Do toho, který vypráví umělá inteligence SI o Uršanábim. Myslím, že ze všech těch narážek a parafrází jsem chytil minimum, ale stejně jsem si tuhle knihu opravdu užil. Tohle je ryzí verze aktuální postmoderny. Samotný závěr románu byl tak nevyhnutelný, až není příliš originální, ale myslím, že ty poslední tři stránky nemohou téhle knize ubrat na působivosti. Možná některým bude vadit i to ekologické vyznění... Ale ono je stále víc a víc aktuální...