JFK 42 Lebka černého démona

„Prima symbolický začátek. Ani cigarety, whisky, stejky, ani slečny. Tak alespoň pořádné napětí!“ Ještě dnes mám v živé paměti událost, kterou vytvořila paní Vrbenská svým dílem „Naganty a vlčí máky“ (2011) v sérii John Francis Kovář pod číslem 18 . Nejen, že osmnáctý příběh v sérii dodala až po dvou letech, co měl oficiálně vyjít, ale zároveň se také stal nejhorším příběhem v této rozlehlé sérii. Tak že se ani nebudu ptát, kdy jí otcové zakladatelé požádali, aby napsala tento, v pořadí již čtyřicátý druhý, příběh. Citát: Nevadí mi, že jsem před vámi nahá, ale rozčiluje mě, že jsem tu přivázaná jako králík. A upřímně, je mi to vlastně jedno. Podle mě už s číslem 27 „Dlouhý černý úsvit“ to pan Procházka celé ukončil a to, co vzniklo poté, už je jen ubohá parodie a pokus o vzkříšení. Nedaří se a je to vidět. Úroveň příběhů klesá, každý si píše co chce, žádná pořádná linie se už nedodržuje. „Lebka Černého démona“ je dalším slabým pokusem dostat se znovu do jakési vyjeté linie. Ale už to nikdy nebude ten pravý John. Františka Vrbenská napsala jen další velmi průměrný příběh, který už tuto legendu nezachrání. Citát: Když v Čechách něco potřebuješ, běž tam, kde se točí pivo.

Lebka černého démona navazuje na díl Agent JFK 40 (Konec projektu Gotteskämpfer) a příběh nás protáhne z Francie, přes fašistické Německo, prvorepublikovou Prahu, sovětskou Moskvu až do Afghánských hor. Nejprve jde o záchranu kněžny Anny, později o rozluštění záhady tajemné obřadní lebky. Básnický styl Františky Vrbenské plný duchovna i popisů prostředí a postav je mistrně prokládán akčními a napínavými scénami.