Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 6

Tahle manga série je prostě taková zvláštní... Rimuru, zdá se, nemá žádného přirozeného nepřítele, a když už pro něj někdo vypadá nebezpečně, tak se hned skamarádí nebo uzavřou spojenectví... Neříkám, že se tam musí bojovat a neustále s někým zápasit, ale v podstatě jsme od počátku neviděli žádný střet nebo nějakou akci. Válku s těmi... prasátky orky nepočítám, protože ta skončila přesně tím lusknutím prstu, o kterém mluvím. A je to trošku škoda, protože nemůžu říct, že by sérii docházel dech, ale zatím se celý děj odvíjí jen od poznávání okolí a nových postav, kterých začíná být spousta, ale nějak tam chybí to něco víc. Boj, nebezpečí, ohrožení, strategie nebo čistě jen soupeření. A říkám si, jak dlouho to takhle ještě vydrží při stejné kvalitě... Nicméně se to stále drží a je to ještě zajímavé. Možná bych vynechal některé detaily jako opírání prsou o sliz apod., ale to asi patří mezi ty asijské kýče, které jsou pro mangu typické. Jinak tedy konkrétně tento díl trošku pomalejší tempo a hodně povídání o budoucnosti - uvidíme, co dál.

2,5* Šestka mi nesedla. Hodně povídání prakticky o ničem, dost se točíme v kruhu. Co mi ale zvedlo mandle nejvíc, je závěrečná třetina - doslova celou knihu sledujeme skupinu Králů démonů, jak se radí, co s naším slizem, vidíme pod nimi strašidelně svítící úroveň nebezpečí, jde o stvoření, která jsou na světě stovky let, abychom nakonec dostali... eh? Nebudu spoilerovat, ale stálo to za pytel. Rimuru nemá protivníka a když ano, vyřeší se situace naprosto pitomě. Snad se další díl zase srovná.