Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 4

Příběh se nám rozbíhá do všech stran a poznáváme hromadu dalších postav, spoustu záporáků a různých intrik. Více se dozvídáme o uspořádání světa. Z přímočarého příběhu se nám stává více komplexní. Občas se nám tu zasekne nějaká ta bitva i pár stran, ale jinak je to tempo právě tak akorát. "Veldorovy zápisky z pozorování slizu" mě baví čím dál víc.

Podle mě se to nadále skvěle rozjíždí. První díly byly hodně o budování světa, i když možná trošku zběsile a zmateně. Teď se situace uklidňuje a konečně se příběh dostává do nějakých zajetějších kolejí. Dynamika sice kolísá, ale je to lepší než neustálé dramatické změny a skutky, které pak člověku splývají a nebo je do dalšího dílu zapomene. Takže v téhle fázi drobné uklidnění beru a začíná se konečně budovat nějaká zápletka. Objevuje se dryáda a zadává úkol, nebo spíš žádost, která znejistí i samotného Rimuru. To je dobře, protože mi přijde, že má takovou moc, že zapomíná, že o tom světě toho zase tolik neví. Válka je na spadnutí a je nutné se připravit a Rimuru to dělá šikovně tím, že si buduje armádu a čeká, co se bude dít. Sice tenhle svět ještě pořád moc nechápu, ale líbí se mi. Válka mezi ještěry a Orky je pak takový sekundární detail, který dělá pozadí Rimurově plánům. Otázkou ale je, co chystá dryáda a proč. Další otázkou je, kdo jsou vyšší démoni v pozadí. Na tenhle díl si opravdu nemůžu stěžovat, i když tahle manga je docela svérázná a dost rozsáhlý a složitý svět často předkládá stylem "je to tu, tak to přijměte a jedeme dál". Vše se ale začíná ustalovat a těším se tak na další dění, zejména pak souboj Rimuru s kýmkoliv, kdo se namane. A taky čekám, až se objeví někdo, kdo na něj bude konečně stačit.