Prsatá ogřice, která neumí vařit. Roztomilá ogří princezna, která umí šít. Hobgobliní vesnice budující kanalizaci. Ifrít hrající šachy s drakem. A jeden roztomilý, modrovlasý sliz, který se snaží všechny pochopit, se všemi se spřátelit a pomoct jim a jen chvílemi v koutku duše lituje života, o který přišel v našem světě - jen jednu věc tam totiž měl a tady nemá. Jaký pech, že v minulém životě ji tak nějak nestihl prubnout. A tady nic neprubne. Už jsem psala o té prsaté ogřici? Ve třetím díle je tohle všechno a epický souboj s ještěrákem jako bonus. Už bude čtyřka?

Tak jo, oficiálně jsem se asi stal fanouškem této série. Baví mě odhalovat svět, čekám, kde co vyleze. Beru to spíš jako RPG, jako bych sledoval videohru a o to více se bavím. Plný počet nedávám proto, že mě nebaví nová lidská podoba našeho ústředního slizu, líbil se mi víc jako rozteklý sopel.