In memoriam

Ja jsem lehce zklamaná. Rozumím je to debut. A v tom pripadě mohla byt autorka víc opatrnější a nenasazet si do něj tolik postav, když napsat charakter se jí povedlo mozná u dvou. Klouze to po povrchu. Četla jsem šestnáct stromů na Sommě a to mi príslo daleko výraznější. Mozná v in memoriam nesedla ani er forma protože se mi zdá že nedokázala tolik vybudovat a uchýlení se k dopisovům apod. byla spíše mutnost by román nějak držel pohromadě. Škoda. Drzí jen tak tak. Nehodnotim myslím že komentař mluví jasně. Pockám si zda autorka jestě něco napíše. Knizka poputuje do jedné z našich knihoven :-)

Velmi povedený, výborně napsaný a silný debut a pro mne jedna z knih roku, to je román In memoriam americké spisovatelky Alice Winnové (*1992), která vyrůstala v Paříži, vystudovala anglickou literaturu na Oxfordu a nyní žije v Brooklynu. Autorka se zčásti inspirovala dílem i osudy britských spisovatelů Roberta Gravese a Siegfrieda Sassoona, který měl velký vliv na básníka Wilfreda Owena, s nímž měl i milostný vztah; Owen zemřel v boji jako pětadvacetiletý týden před koncem první světové války. Winnová však vytvořila působivý fiktivní příběh, v němž téma první světové války spojila s typickou anglickou střední internátní školou, jejíž studenti odcházejí bojovat, a za ústřední zvolila netypicky vztah dvou mladíků v době, kdy byla homosexualita nezákonná a zvláště v prostředí armády ještě více nepřípustná. Naštěstí i v této době se našli tolerantní jedinci s menší či větší dávkou porozumění. Pokud máte pocit, že autorka zvolila „módní“ queer téma zasazené do historických válečných kulis kvůli větší atraktivnosti, pak se jakékoli obavy či podezření rychle rozplynou, protože se Winnové povedlo všechna témata podat citlivě i syrově, epicky i intimně, čtivě se skvěle prokreslenými postavami a silnými dialogy a s mnoha napínavými situacemi, kdy se o postavy strachujete, fandíte jim a přejete si happyend jako u málokteré knihy. Winnová prokázala nesporný talent a bude zajímavé sledovat, s čím přijde příště… Je podzim 1914 a jsme na internátní škole Preshute. Válka je v plném proudu a v novinách i ve školním časopise se objevují seznamy padlých a raněných. Studenti před maturitou mají ještě na vstup do armády čas, ale někteří se i tak nechávají naverbovat. Svůj soukromý boj na škole vedou i dvě hlavní postavy: Henry Gaunt je poloviční Němec a je zamilovaný do svého nejlepšího přítele, šarmantního Sidneyho Ellwooda, milujícího poezii, která v ději hraje důležitou roli. Netuší, že i Ellwood po něm touží. Nevyřčené city mezi oběma mladíky vytvářejí zvláštní napětí. Gaunt se nechá zapsat do armády nejen proto, že na něj kvůli protiněmeckým náladám tlačí rodina, ale také aby unikl před svými city k Ellwoodovi. Jenže netrvá dlouho a na frontu dorazí další spolužáci včetně Ellwooda. Jejich láska se rozjede naplno se všemi rozpory, které jim zároveň přináší: utajování, strach z prozrazení, citové i sexuální zmatky dospívajících osmnáctiletých kluků uprostřed pekla válečných zákopů. Mezi všudypřítomnou krutou smrtí mladých mužů není na romantiku čas. Nebo naopak, romantický vztah Gaunta a Ellwooda je až křiklavým kontrastem k válečnému běsnění. Může mít jejich láska nějakou naději, když jí nepřeje doba ani válka? O napětí není nouze a autorka nás kromě zákopů zavede i do zajateckého tábora a vylíčí dramatický pokus o útěk. Vrací se i zpět ke školním létům, cituje dopisy a nadále průběžně uvádí seznamy padlých a zemřelých. Mladí muži ve válce a boji rychle dospívají a mnozí umírají, raněná jsou nejen těla, ale i duše a mysl vojáků, kteří zažili nepředstavitelné hrůzy. Jak potom ještě někoho milovat? Jak věřit v budoucnost, pokud přežijí? Strhující román nebudete chtít ani odložit, ani dočíst, aby vám vydržel co nejdéle.