In memoriam

"Válka je peklo. A láska taky." Obzvlášť, když jste dva kluci, píše se rok 1914 a mocnosti se od stolu rozhodnou obětovat v podstatě celou jednu generaci, aby uspokojily své politické ambice. Ellwood a Gaunt, nerozlučná dvojka, nejlepší přátelé, a to navzdory tomu, že jsou povahově zcela odlišní. Spojuje je totiž cit daleko hlubší, ovšem v konzervativní britské společnosti na počátku 20. století se takováto láska mezi anglickými džentlmeny nenosí. Alespoň na veřejnosti ne. Za zavřenými dveřmi jsou mnozí i víc než ochotni džentlmensky přivřít oči. Je to příběh (dvou) kluků ze soukromé britské školy, kteří věřili ve spravedlnost, svým ideálům, (v) Anglii. Doslova s nadšením vběhli do zákopů, kde velmi záhy vystřízlivěli. Pokud přežili, byli vláčeni bahnem, krví, ostatky svých kamarádů. Umírali jeden za druhým a ti, kteří přežili, byli často zmrzačeni. Někteří na těle, jiní na duši. Často byla bohužel zasažena duše i tělo. A návraty k rodinám rozhodně nepřipomínaly happyendy z amerických filmů s hrdinskou hudbou v pozadí. A právě během těchto válečných hrůz sledujeme Ellwooda a Gaunta, jejich křehkou lásku, ve válce o to křehčí, doufáte, věříte, držíte jim pěsti... In memoriam je nádherný (byť velmi bolestný) příběh o hrůzách, které napáchala první světová válka, o síle přátelství, a v neposlední řadě o lásce, o dospívání, ztrátě nevinnosti. Děkuji Jitce Jeníkové, která se postarala o skvělý překlad.