Políbila jsem Sharu Wheelerovou, první oficiální YA román Casey McQuiston! Červená, bílá a královsky modrá a Poslední stanice byly skvělé new adult LGBT romantiky, hlavně tedy ČBKM neměla chybu (stejně tak film)! Shara je ale čistá young adult a já byla zvědavá, jak se mi bude líbit... No, jak bych to jen... Už z anotace jde poznat podobnost s Papírovými městy od Johna Greena, pro někoho super zpráva, já se lehce bála, protože mi Papírová města moc nesedla. A vlastně mi nesedla ani Shara... Jako takhle, ona to byla fajn oddechovka, ale já se celou dobu čtení nemohla zbavit pocitu, že prostě čtu Papírová města... Ach jo, škoda.

Na Sharu Wheelerovou už jsem se těšila od té doby, co jsem na ni poprvé narazila v angličtině, ale zároveň mi dělalo vrásky srovnání s Papírovými městy od Johna Greena, které (jestli mohu soudit podle filmu) se mi nelíbily vůbec. Bohužel tentokrát musím říct, že to byl skutečně krok vedle. Největším problémem a důvodem, proč jsem knihu nemohla tak dlouho dočíst, byl pro mě styl psaní, který mi přišel nesmírně kostrbatý a útržkovitý. Vůbec to hezky neplynulo, autorka tak nějak podivně skákala a spíš než jako ucelený kus textu to na mě působilo jako soubor různých rozhovorů, které byly totálně o ničem. Druhý problém byly postavy, které jsem od sebe nedokázala odlišit, neustále se mi mezi sebou pletly a už teď, asi deset dní po dočtení, mám problém si vzpomenout na jejich jména. Chloe (doufám, že to byla Chloe) mi nesedla vůbec, myslela pořád jen na sebe a na své zájmy, běhala za Sharou jak pejsek a na svoji kamarádku úplně kašlala. Co se týče Shary, vlastně jsem vůbec nepochopila, proč celou tu šarádu spáchala, a o nějaké chemii mezi těmi dvěma tady nemůže být vůbec řeč. A teď si pod sebou v téhle hyperkorektní době asi řežu větev, ale jak moc je pravděpodobné, že takové množství studentů a jejich rodinných příslušníků bude patřit do LGBT+ komunity? Nevím, ale nejspíš mi úplně uniklo, co mi měla tahle kniha vlastně předat.