Hra o trůny

Hru o truny jsem poprve zacala cist pred nekolika lety, v pocatcich serialu, ktery postupne zaplnil svet a tim me nejspis pozastavil ve ztraceni se mezi stranami teto epicke fantasy... Nicmene kniha po me pokukovala a vyckavala, dokud jsem ji opet nevzala do rukou a nenechala se ucarovat Martinovym svetem a literarnim stylem... Netreba rikat, ze prekrasnym, podmanivym a osobitym... Cteno v prekladu Hany Brezakove, ale jiste casem zkusim i nove vydani s temi fantastickymi ilustracemi na obalkach :) ... laska na prvni pricichnuti :)

Ke čtení mě kdysi přivedla pochvalná recenze v Dechu draka; od té doby jsem celou sérii četl třikrát. A vím, že to nebylo naposledy. Po zhltnutí předkrmu jménem prolog jsem předpokládal, že půjde o fantasy klasického střihu a ze standardní látky. Chyba. Od napřirozena se rychle přesuneme mezi lidi obyčejné i neobyčejné, intrikány i rytíře, hlupáky a vychytralce, šlechtice i spodinu. Autor je nejen bravurní vypravěč, ale také znalec duší - troufám si tvrdit, že by se uživil i jako psycholog. Díky tomu je většina postav nejen nezapomenutelná, ale hlavně úžasně lidská a nejednoznačná. Každý má své lepší i horší vlastnosti, o každém lze vést debaty dlouhé jako tasemnice. Tomu napomáhá i fakt, že na děj nahlížíme očima různých osob. Ty se střídají, takže na konci každé kapitoly zoufáte, že opouštíte některého ze svých oblíbenců, a zároveň jásáte, že se vracíte jinému hrdinovi, kterého už znáte. Magie je zde spíše pomálu, ačkoliv se do příběhu vkrádá postupně víc a víc. V mnoha ohledech lze ale Hru o trůny a navazující knihy brát téměř jako historické romány - jsou koneckonců inspirovány Válkou růží. Ale nemyslete si, že když víte, jak to s těmi trnitými kytičkami bylo, umožní vám to předvídat všechny zvraty a zákruty tohoto příběhu. Právě naopak - George R. R. Martin si zjevně vybral fantasy právě proto, abychom dopředu nevěděli, co se bude dít, a on nás tak mohl neustále překvapovat. Překlad byl načepován ze spíše slabšího soudku, ale síla vyprávění je taková, že se v ní některé nepovedenosti a neobratnosti snadno ztratí. A za některé originální termíny lze překladatelku pouze pochválit: například za zlovlka (direwolf) nebo za čarostrom (weirwood). O televizoraci současného světa žel hodně vypovídá i to, že před natočením seriálu inspirovaného knihou to se Hrou o trůny byl ochoten zkusit málokdo; nic nepomáhala doporučení a vysoká hodnocení těch, kdo ji četli. A dnes? Písn ledu a ohně se žene po žebříku popularity vzhůru jako babka prchající před vilným pitbulem. Nu což. Doporučuji fanouškovské stránky www.icefire.cz, ale nejlépe až po dočtení všech dosud vydaných knih.

První kniha naprosto famózní fantasy série Hry o trůny, kdy G.R.R.Martin rozvíjí obrovskou ságu o světě královských rodů, jejích intrik, lásky, zrady. V žádné jiné knize jsem nenarazil na tolik zvratů v ději, kdy si oblíbíte určitého hrdinu a ten znenadání např. zemře. Pak sedíte u knihy, jste v její polovině a naprosto nechápete. Hra o trůny je obrovská sága, kde se vyskytuje tolik postav a zemí, že z prvu máte problém si všechny zapamatovat, ale pak postupně vše do sebe zapadá. A hlavně ..... přichází Zima. Tato sága je pro mě naprosto ohromující a fantastická