Snové písně bych brala jako obyčejnou žďímačku peněz, ale ze sobeckých důvodu nemohu. Ano, dost povídek je i někde jinde. A já některé z nich už četla. Jenže třeba ke sbírce Písečníci a Písním mrtvých se nedostanu, takže sem se Snovými písněmi. Víc o jednotlivých povídkách u jednotlivých povídek. Do hodnocení nejsou zahrnuty povídky, které jsem četla už v jiných sbírkách. Čili: hodnocení je matematický průměr povídek, které jsem ve sbírce četla poprvé. Plus automaticky jedna navíc kvůli stavbě knihy (tentokrát výjimka, protože v případě Snových písní nejde hodnotit jenom povídky). Ale nebudu lhát. Na Mlha padá k ránu, Píseň pro Lyu a Ledového draka, jsem se na opětovné čtení těšila. Moc. Jednu povídku jsem ale nehodnotila, protože jsem jí nepochopila: Nezapomenutelná melodie. Kniha je rozdělena na pět částí. (Čtyřbarevný fanouš, Nestydatý profík, Světlo vzdálených hvězd, Dědicové Želvího hradu, Hybridi a hrůzy.) Před každou částí má autor trochu času pro trochu slova. Mě to přišlo milý. Protože v ten moment vám dojde, že je to možná trochu víc osobní, než jenom pár povídek zase v další knize, než jinde, kde byly předtím. Takže ono rozdělení a jeho obsah je vždy v kontextu doby, kdy to napsal, takže to dává dílu plusové body. A vážně se na něj může někdo zlobit, že je ta povídka slabší? Když se přizná k tomu, že to byla první, kterou napsal? Čtete povídky zasazené do kontextu, jak šel Martinův život a spisovatelsky se rozvíjel. Takže se toho vlastně dost dozvíte i o jeho životě. Taková hodně originálním způsobem pojatá autobiografie, řekla bych. A jak jsem psala k jeho jiné sbírce, "že v té době musel mít smutný období", on to tady v té knize píše. Hele, já to řeknu na plnou hubu. Tohle si přečtěte! Dozvíte se fakt hodně věcí. ("Ano, je to smutné, ale zatímco všichni moji kamarádi byli na Floridě a chlastali pivo s holkami v bikinách někde na plážích u Fort Lauderdale, já trčel doma v Bayonne a psal jsem."...ha! Ale kam to dotáhl von a kam voni!) Jo, a taky moc hezký ilustrace. PS: neskutečně mě pobavily první dva odstavce čtvrté části. Jak ale hezky Martin popsal své čtenáře, že jo? :D PS2: Netopýři=Nightflyers

Výpověď spisovatele o tom, jak se stal zručným vypravěčem, je vždy pozoruhodná, v tomto případě dvojnásob - Martin líčí, v jakém období a proč to či ono dílko napsal, a vzápětí ho předkládá ke čtení; evidentně rád a vytrvale objevuje nové světy, příběhy i techniky a ještě mu za to časem začali proklatě dobře platit... Tyto Snové písně jsou prvním, úvodním dílem jeho osobní výběrové antologie, což se projevuje tu a tam tím, že některé povídky zapomenete, sotva otočíte jejich poslední stránku - a ve výjimečných případech i v průběhu jejich čtení... Na druhé straně autor přehledně rozděluje své kratší útvary nejen časově, ale i žánrově, tím pádem čtenář ví, co může čekat, a když se i tak pustí do něčeho, co mu nesedí, může nadávat jen sám sobě, protože ano - osobní preference tady hrají obrovskou roli. Jedna: Čtyřbarevný fanouš - "učednické kousky" čili mainstreamové, komiksy inspirované a krátké sci fi povídky. Dvě - Nestydatý profík: to, co se podařilo prodat, hrdinské, duchařinou říznuté minipříběhy (Odbočka do San Brety je údajně klasika, ale osobně mne víc bavil Druhý stupeň osamění). Tři - Světlo vzdálených hvězd: "cestovatelské"; parádní Věž z popela a pozoruhodní Oceloví andělé. Čtyři - Dědicové Želvího hradu: trojí fantasy, jedna lepší než druhá, Osamělé písně Larena Dorra, Ledový drak a V pustinách. Pět - Hybridi a hrůzy: pro mne nejlepší, protože nejrozmanitější část, povídky kombinující snovou atmosféru, mýtus, sci fi a fantasy s hororem, ale paradoxně i humorem; parádní hyperrealistický Chlap z masovny, úžasně znepokojiví a inspirativní a údajně nejslavnější Písečníci, komická Opičí kúra a hitchcockovský Hruškovitý; dokonce i Nezapomenutelná melodie, kombinující duchařinu s kingovským rodinným hororem, a Netopýři, nekonečně dlouhá kosmická variace, mají něco do sebe... Druhý díl Snových písní si nepochybně přečtu - a pak se možná pustím i do jeho epičtějších děl; Hry o trůny zatím neznám, a přitom se zdá, že (a je vlastně jedno, z jakého důvodu) začínají patřit k všeobecnému vzdělání...