Hostina pre vrany

5*/5* Další parádní pokračování Písně ledu a ohně, byť vyprávěno životy jiných postav a trochu méně záživné než Bouře mečů. Ale přísahám, že to stojí za to. Zezačátku jsem měla velký problém si zvyknout na pohledy Cersei, Jaimeho a Brienne. V průběhu knihy jsem si zvykla a moc se mi zamlouvá, jak se z Jaimeho stává samostatnější člověk a jak přehodnocuje svoje hodnoty a rozhodnutí. Chyběl mi Tyrion, ale v Tanci s draky se doufám dočkáme pokračování. Obě sestry Starkovy ucházejí nesnadnou cestu pokusu o změnu identity, což se jim víceméně spíš nedaří než daří, ale jejich kapitoly byly zajímavým zpestřením. Knihu jsem četla s přestávkami celé léto, ale aspoň není tak tlustá jako jiné díly série. V Hostině pro vrány je hodně politiky, intrik a hledání. Hrnek lásky, špetka naděje, pořádný kotel smutku a umírání a pár jiskřiček magie. Hlavně je v ní ale neskutečně pohlcující příběh, na jehož pokračování jsem moc zvědavá. Ano, tento díl je méně epický, jinak postavený a velice rozvětvený. Ano, některé postavy chybí a jiné jsou zdánlivě přebytečné, ale autor má záměr a ten bude naplněn. Má smysl to číst. Doporučuji všem, kteří se už prokousali tisícovkami stran předchozích dílů. Jen do toho :).

Tak to byla teda po rozjetém třetímu dílu pěkně studená sprcha. Definice vycpávkového dílu. Sledovali jsme příběhy postav, které jsou vlastně všem na háku. Vážně, koho zajímá Brienne, dědicové Dorne nebo výstřelky labilní Cercei? Sanse a Arye šplouchá na maják, Samwell brečí a Jaime se snaží o redemtpion arc. Až na posledních 100 stran se v osudu Západozemí nic nezměnilo.