Kniha o herci, která je vlastně o všem jiném, než o onom herci. Už dlouho mě nic tak nezklamalo, jako tahle knížka. Jak už tady v pár komentářích zaznělo, v knize je spousta odboček, povšechných vyprávění o různých místech, událostech v předválečném filmu atd., nicméně o herci samotném je tam informací tak na jednu stranu časopisu. Jen na prvních čtyřiceti stranách je několikrát v různých obměnách fráze, že se "konečně dostáváme k jádru příběhu" a stejně se k příběhu nikdy nedostaneme. A autor to asi moc dobře věděl, když spoustu času věnuje obhajování těchto odboček a slibování "jádra pudla". Koho opravdu zajímá život herce Antonína Novotného, ať si na tuto knihu nechá zajít chuť. Nedozví se nic.

Hned na začátku pan Junek píše, že má k memoárovému žánru blízko, ale už ten počáteční rozbor příjmení Novotný mi přijde nadbytečný. Ano, ne všichni Novotní se zapsali do historie pozitivně, ale proč to rozebírat? Vím přece o kom čtu, (vidím ho se Zitou Kabátovou na titulní straně!) To zaprvé. Zadruhé: Psát o tom, jak jsem se k tématu dostal, snažit se to obhájit a vzpomínat, beru. Je to logické. Ale zakrývat všemi těmi poznámkami pod čarou, informacemi o historii Tábora a české společnosti prostou skutečnost, že nemám k samotnému A.N. vlastně co říct, je špatná kamuflace. A nudná. Zatřetí : Ano, pan Junek toho musel hodně nastudovat (a já mu za uvedené zdroje děkuji. Jsou pro mě inspirací na příští dny), ale nebyl si ochoten přiznat, že psát o někom, kdo si střeží soukromí a nepotrpí si na líčení důvěrných maličkostí mající bulvární nádech, bude vaření z vody. (A ještě tohle: Jméno Karla Högera není v textu ani jednou zmíněno, přesto má veliké foto na straně 88. Proč?)