Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
85%
(82 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
22.5.2017
8
Brian Azzarello vyniká v umění zdánlivě civilního, ale přitom brutálně temného příběhu. Umí navodit dokonalou atmosféru strachu jen pomocí drobných náznaků a nekonkrétních pojmů, přičemž výsledný dojem ještě umocňuje neochota čtenáři mazat med kolem pusy, co se stran lidské morálky týče. Tohle všechno pak brilantně dokresluje výtvarné zpracování Marcela Frusina, jehož Zamrznutí by se dalo klidně...
Brian Azzarello vyniká v umění zdánlivě civilního, ale přitom brutálně temného příběhu. Umí navodit dokonalou atmosféru strachu jen pomocí drobných náznaků a...
Brian Azzarello vyniká v umění zdánlivě civilního, ale přitom brutálně temného příběhu. Umí navodit dokonalou atmosféru strachu jen pomocí drobných náznaků a nekonkrétních pojmů, přičemž výsledný dojem ještě umocňuje neochota čtenáři mazat med kolem pusy, co se stran lidské morálky týče. Tohle všechno pak brilantně dokresluje výtvarné zpracování Marcela Frusina, jehož Zamrznutí by se dalo klidně přihodit do truhly s hororovými klenoty. Steve Dillon ani Guy Davis sice ve svých povídkách nijak nezaostávají, ale tam kde si u Zamrznutí vychutnáváte stupňující gradaci, tady už drobet leze na povrch základní neřest většiny Azzarellových scénářů. Protože ať je jeho talent sebenespornější, pořád mám pocit, že mi uniká něco zásadního; informace, která všechno staví do úplně jiného světla. Ať už je to tím, že nechává k dispozici otevřené konce nebo významně mrkne a očekává, že souvislosti samy naskočí, prostě a jednoduše i když mě jeho práce hodně baví, pořád mám pocit nedovtipného uhlobarona.
Číst více
Číst více
28.12.2017
1
„…a pohřbený“ a „Zamrznutí“ jsou příběhy, které byste sehráli i v bytovém divadle, i když těžko tak, jak je sehrávají Azzarello a Dillon / Frusin. Oba se odehrávají prostřednictvím dialogů a pohledů převážně asi tak ve dvou místnostech, vlastně v lokálech. Hospody jsou místem, kam chodí lidi pít a někdy hledat úkryt, ale kde se neschovají před svojí minulostí… Nejlepší z knihy je titulní Zamrznutí....
„…a pohřbený“ a „Zamrznutí“ jsou příběhy, které byste sehráli i v bytovém divadle, i když těžko tak, jak je sehrávají Azzarello a Dillon / Frusin. Oba se odehrávají...
„…a pohřbený“ a „Zamrznutí“ jsou příběhy, které byste sehráli i v bytovém divadle, i když těžko tak, jak je sehrávají Azzarello a Dillon / Frusin. Oba se odehrávají prostřednictvím dialogů a pohledů převážně asi tak ve dvou místnostech, vlastně v lokálech. Hospody jsou místem, kam chodí lidi pít a někdy hledat úkryt, ale kde se neschovají před svojí minulostí… Nejlepší z knihy je titulní Zamrznutí. Jeden motorest v krásně zimním zapadákově a jeho osazenstvo, od kterého nevíte, co čekat – a oni zase, co čekat od nově příchozích. Atmosféra houstne tak, že by se dala rozhánět lopatou na sníh, a zatímco v prvním příběhu se mluví o Constantinově talentu štvát (slušně řečeno) lidi, tady to naplno dokazuje - a jeho škleb se v žebříčku uklidňujících výrazů řadí někam za Jokera a Jacka Nicholsona v Osvícení. A atmosféra houstne značnou měrou díky Frusinově kresbě. Bez „Pokojových psíků a anglických pánů“ bych se ale obešel. Myslím, že postava jako Hellblazer má mít minulost spíš nejasnou než takovou, kde je v roli mladého punkýše s telecím pohledem, což souvisí i s Davisovou kresbou. Jinde třeba, ale sem se nehodí a vedle „Zamrznutí“ jsou to omalovánky.
Číst více
Číst více