V komíně nepoužívaného krbu knihovny, krom mumie šunky, kterou tam někdo zapomněl, se našla i zlatá slza. Co a k čemu to je, se dozvíte v dalším pokračování této ujeté série pro děti, které autora neznají, i pro dospěláky, kteří tuší, "co čekat."

„Slovo ‚kamna‛ se vyskytuje pouze v češtině. O jeho původu se vedou plamenné pře. Podle jedné teorie vzniklo z kamenů, jimiž se obkládá ohniště. Podle druhé z latinského ‚caminus‛ (čti kamínus) neboli pec. Podle třetí kdysi dávno kněžna Libuše přinesla Přemyslu Oráči k pluhu topinky opečené na kamnech. Přemysl zabodl do země otku, hryzl do topinky a povídá: ‚Kam na ty topinky chodíš?‛“ Kdyby mi kdysi někdo řekl, že budu v druhé půlce života ujíždět na sérii knížek pro děti, nevěřícně bych zdvihla obočí. Mám je všechny. A nekupuju je žádným dětem, ale sama sobě. Po výtvarné stránce jsou to doslova šperky a po obsahové rovněž. Jsem přesvědčená, že kdybych tohle četla jako dítě, rozhodně bych si to neužila tak jako dnes. Ty různé jazykové vtípky, fintičky a frajeřinky dítě nikdy nemůže ocenit, protože mu v mnoha případech prostě vůbec nedojdou. „Chapadlo je část těla sloužící k chápání. Mozek je také část těla sloužící k chápání. Ale proč se chobotnice chápou chapadly, zatímco chápani se chápou prackami, to mozek jen těžko chápe.“