„ ‚Do motýlího sosáčku!‘ ulevil si Hugo pomocí nejsprostší ze všech japonských nadávek, kterou se naučil od pana Zakahira, svého mistra bojového umění zvaného Kendó neboli Cesta meče.“ Třetí dobrodružství klanarádů Huberta, Huga a Ofélie, členů klanu H2O, je stejně povedené jako předchozí dvě. Moje nadšení neutuchá. Nemyslela jsem si, že někdy budu fanykou knižní série určené pro mladší školní věk, ale už je tomu tak. Autora si řadím mezi oblíbené, a než vyjde další díl, tak se asi pustím do nějaké jeho jiné knížky pro děti, abych zjistila, jestli jsou stejně dobré. :o) „Pedr. Nejezchleba přezdívaný Dieta, byl ředitelem základní školy Evelíny Saturejkové. Když byl v mládí pro nedotáčivost mozkových závitů vyloučen ze studií, nechal si své křestní jméno Petr úředně změnit na Pedro. A od těch dob ho píše zkráceně s tečkou na konci, aby si lidé mysleli, že je doktorem pedagogických věd.“

Tolik nápadů! Takových vtipných detailů! Pro malé i velké čtenáře! A co je nejlepší známka vysoké kvality knihy? Že hlavní zápletku malý posluchač ještě nemohl plně docenit*, přesto byl z celého příběhu nadšený. AuLePo značky Citroën, návštěva sochy ("rohatí" strážci, trh, palcát...), svítící liány, Kuneš, tornádový "stroj", Mňamman Le Fouseclé, čučouni... A to zdaleka není všechno. Masakrální směs! *Když odcituji z internetu: "Živé sny se strukturovanými příběhy se začínají u dětí objevovat až v 7 či 8 letech."