Pohádky-nepohádky, občas pro menší děti i docela rizikové čtení, třeba takový na první pohled neškodný Paleček nebo František Nebojsa. Nebo broušení vražedné dýky na jazyku loupežníka, mluvící nebožtík zabalený do záclony či bezhlavý chlap, který má zájem o hru v karty...
Mám docela vtíravý dojem, že se Jan Werich ve Fimfáru pěkně vydováděl. A doslova nekřesťansky se otřel o naši socialistickou...
Pohádky-nepohádky, občas pro menší děti i docela rizikové čtení, třeba takový na první pohled neškodný Paleček nebo František Nebojsa. Nebo broušení vražedné dýky...
Pohádky-nepohádky, občas pro menší děti i docela rizikové čtení, třeba takový na první pohled neškodný Paleček nebo František Nebojsa. Nebo broušení vražedné dýky na jazyku loupežníka, mluvící nebožtík zabalený do záclony či bezhlavý chlap, který má zájem o hru v karty...
Mám docela vtíravý dojem, že se Jan Werich ve Fimfáru pěkně vydováděl. A doslova nekřesťansky se otřel o naši socialistickou bývalost (dle vzoru současnost). Však koho by napadlo věnovat pohádku zasloužilému vrabci anebo nechat Honzu vyhrát Rallye Monte Carlo s šestsettrojkou?
Bavím se hodně výmysly páně Werichovými a nejvíce nejradši mám Lakomou Barku a samozřejmě Tři veterány...Mimochodem, v posledním vydání knihy najdete v ilustracích Terezy Bartůňkové zpodobněného i samotného autora Fimfára.
Knížku velmi doporučuji každému, kdo má rád naši mateřštinu a má smysl pro recesi.
Číst více
Číst více