Fénix Vítězný

Výborné pokračování Zlatého věku, a přestože byla kniha dle mého soudu o něco slabší než první díl (žádný klenot typu Virové civilizace z minula, navíc i děj je o něco jednodušší), gradující závěr mě k ní úplně přikoval. 4 a 1/2. Na překlad dalšího dílu čekat nevydržím.

Z Faetona Radamanta se stal vyhnanec zbavený všeho vlivu a výsad. Jeho sen o cestě ke hvězdám však stále žije a on je odhodlán se ho nevzdat, přestože šance ho uskutečnit je pro danou chvíli zanedbatelně malá. Fénix vítězný začíná přesně tam, kde skončil jeho předchůdce, a to bez jakýchkoli řečí okolo nebo uvedení do situace. Čtenář, který nezná obsah Zlatého věku, bude pravděpodobně zmatený jak octomilka v šampaňském a vůbec nebude chápat, o co tady jde. Začíná se nicméně svižně a poměrně čtivě. Ráz dobrodružného příběhu se však s přibývajícími stránkami vytrácí a Wright opět sklouzává do rozsáhlých ploch nic neříkajícího filozofování. I dialogy jeho postav jsou často jen hromadou slov a slovních spojení, z nichž se nedozvíte ani to nejzákladnější: proč se spolu ony postavy vlastně baví. Na druhou stranu se oproti předchůdci zlepšila dynamika a celé to vyprávění má konečně i nějakou tu myšlenku. Bohužel nedokončenou, protože nakladatelství Laser-books hodilo ručník do ringu a závěrečný díl už v Česku nevyšel.