Mlhy věčnosti

Je to druhý příběh na stejné téma, které vyšlo v edici "Moderní díla fantasy" jako devátý svazek. Ten předcházející román byl v pořadí šestá kniha z této edice a nesl název "Poslední strážce Věčnosti". Je to příběh mladého Galena Waylocka, který je posledním strážcem snové brány, za níž vyčkává prastaré zlo lačnící po světě lidí.....úkol zní jednoduše: zabránit vstupu tohoto zla do našeho světa. Kniha je výpravná a dobrodružná, a díky tomu se dobře čte, ale nějak moc neosloví a brzy na ni zapomenete.

Republikánská fantasy! A to v nejlepším smyslu tohoto termínu. Komu vadí svoboda, právo nosit zbraň a zlatý standard, ten ať to nečte, ledaže by byl až nezdravě tolerantní. Že autorem je křesťan z vojenské rodiny, to poznáte, ani si to nemusíte číst v jeho životopise na konci knihy. Kule cituplně sviští a nutnost milosrdenství nám Mlhy věčnosti tlačí s vervou rozvášeněného evangelisty. Ale žádný strach, všechno je to vcelku roztomilé. A rozhodně nečekejte stoprocentní cudnost; toto je spisek pro obveselení amerických vojáků v poušti, tady se bez sexu neobejdeme (ano, dočkáme se ho na jednom velmi nečekaném místě, které je ale jistými poťouchlými praktikami proslavené - nebudu říkat kde, přečtěte si to). Maso knihy je silně prorostlé akčními scénami (podobně jako první díl série, Poslední strážce věčnosti) a občas je trochu obtížné vyznat se v tom, kdo právě koho zradil a kdo kde leží rozšmelcovaný na kousky. Zběsilost dorůstá do takových rozměrů, že snovost - jež je roztomilým poznávacím znamením obou knih z dilogie "Válka snů" - se stává deliričností. Po přečtení některých kapitol se i dokonalý střízlivec bude dožadovat dýchnutí do přístroje. Některé absurdity, obzvláště v posledních asi pěti kapitolách, jsou tak dokonale promyšlené, že hrdlem probublává smích a hlava se bezděčně kroutí. Vzpomeňte si na závěr filmu Tajemství hradu v Karpatech... a vynásobte to zhruba desíti. Zdařilé. Podobná ztřeštěnost vládne v původech, jménech a motivacích postav. Smícháno je úplně vše: pradědek Tolkien, velekněz Lovecraft i mytologie všech možných kulturních okruhů. Snad jenom ti čeští hastrmani tam tak nějak chybí. Celkově to od čtenáře vyžaduje dost velký rozhled na to, aby poznal všechny narážky, a zároveň dost velkou intelektuální shovívavost, aby se v tom zbytečně nevrtal a nesnažil se dokázat, že to vlastně nefunguje. Je to hra, je to sen - a na ty přece taky nemůžete s logikou!

Byl bych raději, kdyby byly z edice Moderních děl fantasy raději dokončené jiné (vlastně všechny ostatní) série. I druhý díl byl pro mě obtížný na čtení a já budu doufat, že až se dostanu k autorovým dalším románům z NSO, tak že už to bude čitelnější. Ztrácel jsem se občas v ději, v postavách... ale tohle všechno jde za mnou, protože jsem se přitom nudil. Snová válka naštěstí trvá jen dva díly.

Je to druhý příběh na stejné téma, které vyšlo v edici "Moderní díla fantasy" jako devátý svazek. Ten předcházející román byl v pořadí šestá kniha z této edice a nesl název "Poslední strážce Věčnosti". Je to příběh mladého Galena Waylocka, který je posledním strážcem snové brány, za níž vyčkává prastaré zlo lačnící po světě lidí.....úkol zní jednoduše: zabránit vstupu tohoto zla do našeho světa. Kniha je výpravná a dobrodružná, a díky tomu se dobře čte, ale nějak moc neosloví a brzy na ni zapomenete.

Republikánská fantasy! A to v nejlepším smyslu tohoto termínu. Komu vadí svoboda, právo nosit zbraň a zlatý standard, ten ať to nečte, ledaže by byl až nezdravě tolerantní. Že autorem je křesťan z vojenské rodiny, to poznáte, ani si to nemusíte číst v jeho životopise na konci knihy. Kule cituplně sviští a nutnost milosrdenství nám Mlhy věčnosti tlačí s vervou rozvášeněného evangelisty. Ale žádný strach, všechno je to vcelku roztomilé. A rozhodně nečekejte stoprocentní cudnost; toto je spisek pro obveselení amerických vojáků v poušti, tady se bez sexu neobejdeme (ano, dočkáme se ho na jednom velmi nečekaném místě, které je ale jistými poťouchlými praktikami proslavené - nebudu říkat kde, přečtěte si to). Maso knihy je silně prorostlé akčními scénami (podobně jako první díl série, Poslední strážce věčnosti) a občas je trochu obtížné vyznat se v tom, kdo právě koho zradil a kdo kde leží rozšmelcovaný na kousky. Zběsilost dorůstá do takových rozměrů, že snovost - jež je roztomilým poznávacím znamením obou knih z dilogie "Válka snů" - se stává deliričností. Po přečtení některých kapitol se i dokonalý střízlivec bude dožadovat dýchnutí do přístroje. Některé absurdity, obzvláště v posledních asi pěti kapitolách, jsou tak dokonale promyšlené, že hrdlem probublává smích a hlava se bezděčně kroutí. Vzpomeňte si na závěr filmu Tajemství hradu v Karpatech... a vynásobte to zhruba desíti. Zdařilé. Podobná ztřeštěnost vládne v původech, jménech a motivacích postav. Smícháno je úplně vše: pradědek Tolkien, velekněz Lovecraft i mytologie všech možných kulturních okruhů. Snad jenom ti čeští hastrmani tam tak nějak chybí. Celkově to od čtenáře vyžaduje dost velký rozhled na to, aby poznal všechny narážky, a zároveň dost velkou intelektuální shovívavost, aby se v tom zbytečně nevrtal a nesnažil se dokázat, že to vlastně nefunguje. Je to hra, je to sen - a na ty přece taky nemůžete s logikou!