'Faktótum' je poslední z šesti románů od Buka, ke kterému jsem se, až doteď, nedostal. Svého času jsem knihu odložil z důvodu, že jsem hned na jejím začátku narazil na historku, kterou jsem už dobře znal z jeho starší sbírky, takže jsem to viděl jako další "best off" výběr ze starého materiálu. Mezitím jsem stihl i film, který mi ale přišel průměrný a nevýrazný a víceméně, pokud znáte Hankovu tvorbu, pro někoho může být tohle stejně tak jeho nejlepší, jako jeho nejslabší kniha, zase v závislosti na rozpoložení a náladě pro čtení tohohle materiálu. Je to klasický Bukowski s jeho "pozorovacím talentem momentů": "Dotlačil nás oba ke dveřím a přitom do nás strkal a sakroval. Cítil jsem se provinile, ale vztek jsem neměl. I když do nás strkal, věděl jsem, že je mu ve skutečnosti jedno, co děláme. Na pravé ruce měl velký prsten." A samozřejmě klasicky trefné zakončení. Ale abych byl upřímný, Bukovy nejlepší práce leží úplně jinde a většinu jeho románů, vlastně celou tu prostřední část (Factotum (1975), Women (1978), Ham on Rye (1982), Hollywood (1989) vnímám jako čistě komerční výplň staré a zažité značky, na úkor čistého zisku (oproti absolutně úderným Post Office (1971) a Pulp (1994), u kterých jsem opravdu cítil, že mají smysl). Vytrácí se z toho poetika jeho básní a nebo sbírek s tím správným tématickým odérem. Ale pořád je to Buk, pro mě hodný pozornosti víc, než 90% toho, na co narazím.

Kniha má děj, má postavy, má myšlenky, má vtip... nechápu, jak můžete prohlásit, že je o ničem. Beatnická literatura je tak osvobozující, dává pocit střemhlavého pádu vstříc tvrdé zemi... tak vzrušující!