Emma

Přestože považuji Austenovou za dobrou autorku, Emma mě vyloženě zklamala. Do čtení jsem se musela nutit. Dokonce jsem ji rozečítala dvakrát. Protože když jsem se k příběhu vrátila po dvou týdnech, netušila jsem kdo je kdo. Hlavní hrdinka mi nebyla vůbec sympatická, její rozmazlenost a pocit nadřazenosti mě znechucovali a tak obdiv jejích přátel vůči ní jsem nechápala.

Číst příběhy usměvavé a k ironii inklinující tetičky Austenové je čistá radost. Tedy povětšinou. Emma mi při prvním čtení před lety dělala trochu potíže. I s přihlédnutím k filmovému zpracování z roku 2020, které předloze dělá velkou čest a nepochybně by samu autorku velmi pobavilo, jsem si chtěl ty prvotní dojmy už nějakou dobu poupravit. Ačkoliv Emma stále zůstává románem, který mě od Austenové okouzlil méně, podívat se na živoucí okolí Hartfieldu stojí za to. Highbury totiž neoplývá událostmi, o něž tu tak úplně nejde, jako o živoucí postavičky v něm a jejich existenci ve světě venkovské gentry, jejichž životy jsou vzdáleny dění světa velkého. Tahle kniha je ryzí venkovskou idylkou staré Anglie, nikam se nežene a přináší čtenáři uklidnění v hektickém světě reálu i literatury. Emmino sebevědomí značně přerůstá její zkušenosti a je vcelku zábavné sledovat její vývoj napříč knihou. Musím tedy podotknout, že nejvíc uškodila Harriet - postavě, která stojí upozaděná a zároveň je faktickým výstupem Emmina projektu životního kouče. O komické situace v knize není nouze, čemuž ještě více nahrávají ony rozkošné charaktery slečny Batesové, floutka Eltona, naprosto nesnesitelné paní Eltonové nebo dobráckého hypochondra tatíčka Woodhouse. Přes všechnu ironii a nadhled, jakým Austenová vždy oplývá, nezapomíná ani na zachování rovnováhy, takže nechybí ani ty postavy s nohama na zemi. To se týká především bratrů Knightleyových a manželů Westonových. Ať už se na scéně objeví kdokoli z toho malého hloučku highburských, pokaždé je to radost. O to spíš, když jim dá autorka promluvit v dialozích, to je pak teprve jízda. Druhým čtením jsem si Emmu užil o něco více, přestože její ocenění záleží na momentálním rozpoložení čtenáře. Chcete-li poklidnou idylku, "vesnický román", příběh vystavěný na brilantních dialozích, pak Emma může být správnou volbou. O to spíš, že Austenová psala o světě, který je nám dvě století vzdálen a přesto má pořád sílu oslovit. Austenová se čte pro nadčasovost příběhů, skvělý úsměvný humor i skutečnost, že její romány svým způsobem mohou působit jako dobové prameny.