Emma

Keď som sa pustila do čítania "Emmy" od Jane Austen, mala som veľké očakávania, pretože autorka je mojou najobľúbenejšou spisovateľkou. Avšak, musím sa priznať, že táto kniha sa stala mojou najmenej obľúbenou v jej portfóliu. Hlavná hrdinka, Emma Woodhouse, mi bola dosť nesympatická. Jej arogancia a neochota počúvať rady ostatných ma často iritovali. Počas čítania som mala pocit, že dej je mimoriadne zdĺhavý. Prvé dve tretiny knihy sa zdali byť takmer bez akcie, a to mi veľmi sťažovalo sústredenie sa na príbeh. Zatiaľ čo v iných Austeniných románoch som bola zvyknutá na dynamickejší a pútavejší dej, "Emma" ma sklamala svojou monotónnosťou a zdĺhavými opismi. Napriek tomu, že som sa s hlavnou postavou ťažko stotožňovala a dej sa mi zdál rozťahaný, nemôžem poprieť, že Austenová má stále svoj jedinečný štýl písania a schopnosť preniknúť do psychológie postáv. Takže aj keď som mala problémy s touto knihou, rozhodla som sa jej udeliť 4 hviezdičky. Je to dielo mojej obľúbenej autorky, a preto si zaslúži aspoň určitú úctu, aj keď mňa osobne neoslovila tak, ako jej iné diela.

"Kdybych Vás miloval méně, snad bych o tom byl schopen více mluvit." Emma Woodhousová si po svatbě své guvernantky a přítelkyně začne myslet, že má talent na dohazování. Rozhodne se tedy dobře vdát svoji mladou, ale chudou přítelkyni Harriet. Bohužel svým úsudkem a radami způsobí spoustu zmatku a zklamání u druhých. Zavedla jsem si svoji skromnou tradici – jedna Austenová ročně. Loni jsem četla Rozum a cit, před dvěma lety Pýchu a předsudek. Emmu jsem měla doma v knihovně dobrých 10 let, a dokonce se už v minulosti pokoušela knížku číst, ale doteď vždy neúspěšně. Prvních cca 60 stran Emmy je totiž dost nuda. Když ale překonáte tenhle začátek, jsem si jistá, že v knize stejně jako já najdete to, proč máme Austenovou všichni tak rádi Emma je inteligentní a vzdělaná dáma, trochu se ovšem přecení a role dohazovačky jí nejde tak, jak si myslí. Sama se nikdy vdát neplánuje a tam začne její prvotní chyba, protože nejen, že ignoruje pocity a chování ostatních, primárně ignoruje ty svoje Já si u knihy hrozně odpočinula, elegantní styl, skvěle vykreslené postavy včetně těch „otravných“, lehká satira a kritika společnosti, ale i krásné rodinné či přátelské vztahy. Překvapilo mě, jak kniha nezestárla dobře. Emmě je 21 let a pan Knightley je o 16-17 let starší než ona (age gap jako vyšitý). Ale při finálním vyznání lásky jí řekne, že je do ní zamilovaný od jejích 13 let, tedy když jemu bylo 30. To by dneska určitě neprošlo a mě to zarazilo hned, ale v té době se jednalo nejspíš o normální věc. Zároveň ale jde v knize o to, že pan Knightley je jediný, jehož kritiku si Emma bere k srdci a přemýšlí nad ní a bylo tomu tak odjakživa – on si tedy od kolíbky formoval svoji budoucí nevěstu k obrazu svému. CREEPY! Přivírám všechny oči před tím koncem! Protože jinak mě kniha opravdu moc bavila a užila jsem si ji – více, než Rozum a cit, ale zase méně, než Pýchu a předsudek, která je moje all time srdcovka 4*/5*