Rozmohl se nám tady takový nešvar: vědět za druhé líp, co by jim prospělo. Zámožná Emma Woodhousová zůstala na Hartfieldu jen se stařičkým bolestínským otcem, jelikož guvernantka se vdala. Okouzlující jednadvacetiletá slečna náhle postrádá spřízněnou duši, a tak se ujímá poddajné Harriet, siroty nejasného původu, a rozhodne se vyhlídky své chráněnky dirigovat. Snahou o dívčino zušlechtění i sérií pošetile uplatněných dohadů, co kdo v okolí ke komu cítí a pro koho by se hodil nejlíp, však životu na panství vůbec neprospívá. Blahosklonné předpojatosti se vrší, maléry se stupňují, bližní strádají. Svitne Emmě při vměšování se do štěstí druhých včas – obzvlášť po příjezdu protivné paní Eltonové, která umí být ještě desetkrát panovačnější? Nebo je to tak, že si mladá dohazovačka „knížecími radami“ cosi kompenzuje? A co na to bratr jejího švagra, jenž jako jediný neváhá dívčiny šarmantně manipulativní sklony usměrňovat? Slavný román mravů s ironickou jemností předkládá citlivé téma, které zajisté netrápilo pouze Brity za vlády Jiřího III. Dočkal se řady filmových adaptací, mezi nimiž vynikají nastudování s Gwyneth Paltrowovou či Kate Beckinsaleovou. Zmodernizovanou verzi látky předložili i američtí filmaři, kteří do role pletichářky obsadili Alicii Silverstoneovou. „Satira zabalená do dramatické romance se u Austenové plně vyrovná jak Pýše a předsudku, tak Rozumu a citu. Na snobsky pomýlené spasitelství ani lepšího léku není.“ – Vox. „Tak palčivé, a přitom lemované tolika delikátními žerty. Úžasný dobový vhled do duše nespolehlivé hrdinky inspiroval Brontëovou, Flaubert¬a, Prousta, Lawrence i další…“ – The Guardian.