Elizabeth Finch

Mám pocit, že knize chybí jednota. Elizabeth Finchová byla neobvyklá učitelka, která učila studenty přemýšlet samostatně a přijde mi, že tak přistupuje i autor ke čtenáři. První část jsem si to užívala a četla se zaujetím, v druhé jsem se šíleně nudila a třetí už byla jen slabým odvarem části první. Možná mi ale něco uniklo

Můj třetí Barnes, Některé věci se opakují, jako třeba nespolehlivý vypravěč, sebeironie, spíše nesympatický hrdina, filozofující přesahy, banální zápletka. Přiznám se, že ne všechny autorovi záměry jsem během čtení odkryl. Nicméně skvělý doslov L. Nagyho mi pomohl lépe ten celek a záměr autora pochopit. Vnitřně se ptám, čí je to chyba, když kniha potřebuje vysvětlení? Odvedl autor špatnou práci, nebo je vina na straně čtenáře? Pravda bude někde mezi, ale určitě se tahle kniha nedá číst samostatně bez znalosti jiných autorových děl. Ale co mne zpětně nadchlo, byl trik se špatnou až podprůměrnou prací "vypravěče" o Juliánovi, i když mne při čtení neuvěřitelně otravovala, tak zpětně vidím, že tam má své jasné místo a roli. Kniha je rozhodně skvělá tím, že nutí čtenáře během čtení přemýšlet a filozofovat s autorem.