Egypťan Sinuhet

Sinuhet nás provází životem faraonů,utrpením otroků, ukáže nám touhu po vědění, ale také po moci, z ní vzešlé války,ale i sílu lásky a víry, to vše jeho očima, tak jak se žilo a jak svět okolo sebe vnímal on sám: "Já, Sinuhet, syn Senmuta, jsem nicméně znechucen lží ve dnech své staroby a svého zklamání. Proto píši jedině pro sebe a píší jen to, co jsem viděl na vlastní oči nebo o čem jsem se přesvědčil, že mi bylo pravdivě vypravováno. V tom se liším ode všech, kteří žili přede mnou, i ode všech, kteří budou žít po mně…“ Sinuhet, na počátku plný síly a víry v pomoc lidem, na konci zodpovědný za smrt faraóna. Špatné činy, přestože většinou pochopitelné, si vyčítá do konce života, nevěří v bohy ani v to, že by se lidé někdy mohli polepšit: „Toto napsal Sinuhet, Egypťan – ten, jenž žil osamělý po všecky dny svého života.“

Kniha Egypťan Sinuhet vypadá jako Sinuhetova autobiografie. Malý, čerstvě narozený chlapeček byl nalezen v rákosovém košíku, který připlaval po vodě. Chlapec vyrostl, stal se lékařem a rádcem faraonů v období nadcházející vlády faraona Achnatona, který se pokusil zvrátit zavedené náboženství a nahradit je uctíváním nového boha. V průběhu svého života a na svých cestách se Sinuhet setkává s lidmi v různých životních pozicích v mnoha oblastech Egypta i v sousedních zemích a seznamuje nás s mnoha detaily života a historie starověkého Egypta. Co je však skutečně geniální na této knize je to, že to vlastně není o Egyptě ani o dávných dobách. Může to být vyprávěním o jakémkoliv národu, jakékoliv civilizaci, o jakémkoliv člověku v jakémkoliv čase a na jakémkoliv místě. Je to o každém z nás. O našich radostech a strastech a o sociálních a vládních institucích, kterým podléháme. Je tu velice jasně popsáno celé spektrum lidského a společenského chování od nejvznešenějších aspirací, emocí a skutků až po ty nejnižší až pokleslé. Jak je uvedeno hned v I. Knize: „Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem, a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči."