Dva v šinkansenu

Mladá smutná osamělá dívka jede ve vlaku a čte si knihu. Ostatní cestující hledí do mobilu nebo spí. Jen jeden kluk, také smutný a osamělý si čte- Jezdí tak spolu dlouho až jednou dojde k neštěští, vlak zastaví a ti dva se seznámí a zamilují se do sebe. V této přetechnizované zemi a divné době je to láska křehká a krásná jako haiku. A na konci někdo umře . Nebo oba umřou, protože čtenář chce , aby hrdinové trpěli. Tak tohle jsem od knihy s hezkým obalem a názvem čekala. Dostala jsem ale cestovní deník jedné třicátnice, co miluje Japonsko a snaží se doho dostat i mě. Nejčastěji užívané slova digitální a Ondra. Ne , nebavilo mě to. Ani čajový obřad, ani holografický recepční, popisu přírody ani šikanzenu jsem se nedočkala, knihu jsem nedočetla.

Maruško, tak jsem právě dočetl i Tvoji druhou knihu, kterou jsi mi s věnováním podepsala na křtu na Animefestu 2024 ;) A líbila se mi stejně, jako ta první. Seš asi fajn kočena ;) Tak uvidíme, kam Tě Tvé nohy zavedly v roce 2024 a potažmo v roce 2025 a budu jen doufat, že se opět někde potkáme, třeba právě na brněnském Animefestu. Kniha si drží styl a kvalitu "jedničky". Jen některé pasáže jsou delší. Někdy je to dle mého názoru zbytečně dlouhé, ale někdy se to zase hodí. Tato druhá knížka je prostě pokračování příběhu Marie Machytkové a něco mi říká, že třetí kniha je někde v notebooku rozepsaná ... ;)