Dva v šinkansenu

Mladá smutná osamělá dívka jede ve vlaku a čte si knihu. Ostatní cestující hledí do mobilu nebo spí. Jen jeden kluk, také smutný a osamělý si čte- Jezdí tak spolu dlouho až jednou dojde k neštěští, vlak zastaví a ti dva se seznámí a zamilují se do sebe. V této přetechnizované zemi a divné době je to láska křehká a krásná jako haiku. A na konci někdo umře . Nebo oba umřou, protože čtenář chce , aby hrdinové trpěli. Tak tohle jsem od knihy s hezkým obalem a názvem čekala. Dostala jsem ale cestovní deník jedné třicátnice, co miluje Japonsko a snaží se doho dostat i mě. Nejčastěji užívané slova digitální a Ondra. Ne , nebavilo mě to. Ani čajový obřad, ani holografický recepční, popisu přírody ani šikanzenu jsem se nedočkala, knihu jsem nedočetla.

Už jsem moc potřebovala knihu o Japonsku. V mezidobí než vyjde nový Murakami. I když je to kniha české autorky. Ale já po tom Japonsku tak toužím, že jsem se nechala unášet rychlovlaky po ostrovech a nasávala atmosféru