Dva v šinkansenu

Mladá smutná osamělá dívka jede ve vlaku a čte si knihu. Ostatní cestující hledí do mobilu nebo spí. Jen jeden kluk, také smutný a osamělý si čte- Jezdí tak spolu dlouho až jednou dojde k neštěští, vlak zastaví a ti dva se seznámí a zamilují se do sebe. V této přetechnizované zemi a divné době je to láska křehká a krásná jako haiku. A na konci někdo umře . Nebo oba umřou, protože čtenář chce , aby hrdinové trpěli. Tak tohle jsem od knihy s hezkým obalem a názvem čekala. Dostala jsem ale cestovní deník jedné třicátnice, co miluje Japonsko a snaží se doho dostat i mě. Nejčastěji užívané slova digitální a Ondra. Ne , nebavilo mě to. Ani čajový obřad, ani holografický recepční, popisu přírody ani šikanzenu jsem se nedočkala, knihu jsem nedočetla.

Pozoruhodná posedlost Japonskem. Ti, kdo se do země nechystají, ocení detailní přiblížení některých japonských reálií. Hledání cesty k partnerovi i do vlastního nitra je hodně intimní a dodává putování další rozměr.