Důvody, proč zůstat naživu

Lehká kniha o těžkém tématu. Díky krátkým kapitolám, mnoha soupisům a dialogům, které autor vede sám se sebou, jsem ji zhltnul za jeden večer a nemám potřebu se k ní vracet. Z dosud přečtených neodborných knih, které se přímo dotýkají deprese, mi nicméně Důvody, proč zůstat naživu, byly bližší než například Viditelná temnota od Styrona nebo Pod skleněným zvonem Sylvie Plathové. Jednak díky věku autora (a s tím související aktuálností reálií), jednak díky způsobům, jimiž se proti nemoci rozhodl bojovat (tím, čím byly pro něj knihy a běhání, jsou pro mne seriály a jízda na kole). Přesné jsou popisy symptomů, motivací, proč pokračovat v životě (lidé, kterým na vás záleží), obav, že stačí, když „kapka inkoustu spadne do sklenice čisté vody a zakalí ji celou“. Velmi trefná je kapitola „Láska“, ve které autor popisuje partnerství jako stav, kdy mohou být dva lidé sami sebou (být svým „divným já“) a skrze druhého znovu najít sebe sama (protože se pro jednou nesnažíme být jako někdo jiný). Jde vlastně o takový autoterapeutický deníček s řadou výstižných postřehů, který možná někomu pomůže uvědomit si, že není jediný, kdo něčím podobným prošel/prochází, ale po skutečném důvodu, proč zůstat naživu, se budete muset poohlédnout jinde. Zážitek z četby bohužel, stejně jako u jiných nedávných knih od Omegy, kazí nedůsledná redakční práce s řadou překlepů zejména ve vlastních jménech, která někdy skloňována jsou a jindy ne.

Již v minulosti jsem si plánoval přečíst tuto knihu, a když se mi tato kniha dostala do rukou, tak jsem stále váhal, jestli si mám knihu přečíst. Nakonec jsem se rozhodl a do knihy se začetl. Kniha má 5 částí. Jedná se o zpověď autora, ve které se čtenářům svěřuje s počátky své deprese a s jejím průběhem. Mnohdy se deprese na první pohled nepozná. Pod slupkou úsměvu a dobré nálady může člověk hodně trpět. Samozřejmě existují různé znaky, podle kterých můžeme poznat, že člověk není v pořádku a nachází se v depresi, ale často se stává, že to na první pohled nepoznáme. Autor uvádí citáty různých osobnostní a mě se například líbil hned první, který je od Alberta Camuse: „Nakonec člověk potřebuje víc odvahy, aby žil, než aby se zabil.“ V knize nalezneme části pojmenované Konverzace napříč časem, ve které vedou dialog DŘÍVĚJŠÍ JÁ a NYNĚJŠÍ JÁ. V knize se dočteme stručnou statistiku deprese v jednotlivých státech, jak jsou na tom muži v porovnání se ženami, v krátkosti se také dočteme něco o teorii filozofa Schopenhauera, zjistíme, které slavné osobnosti trpěli depresemi, a v závěru se dočteme 40 rad, jak žít. Líbila se mi také část pojmenovaná #důvodypročzůstatnaživu, kde se vyjadřovali lidé z internetu, kteří trpěli depresemi, úzkostí nebo sebevražednými myšlenkami, co je drží nad vodou. Člověk trpící depresemi může vyhledat odbornou pomoc, může brát antidepresiva pro zmírnění deprese. Neví se přesně, co je příčinou deprese. Autor nám dává nahlédnout do jeho nitra, do jeho vnitřních prožitků a v knize nám popisuje, jakými prostředky bojoval proti depresi. Člověk, který neprošel depresemi a úzkostmi, asi těžko pochopí některé situace, které autor popisuje. V knize jsem našel zajímavé myšlenky. Bylo mi sympatické, že autor má v oblibě autora Haruki Murakamiho a jeho knihu O ČEM MLUVÍM, KDYŽ MLUVÍM O BĚHÁNÍ, kterou jsem v minulosti přečetl. :)