Prastarý mi nikdy neřekl, že bych mohl prostě použít baseballovou pálku obalenou očarovaným ostnatým drátem. Po brutálním útoku na magii v předešlém příběhu tu nacházíme Stephena Strangeho na dně svých sil. Magie už nebude, to co bylo, ale jak bez ní žít? Doktor začíná od počátku, pěkně jedno kouzlo po druhém. Jest-li už staré magické knihy neplatí, je čas napsat nové. Scénář k těmto příběhům je perfektní. Tohle dobrodružství se mi líbí. Někdy mám však opět problémy s kresbou. U Doctora Strangeho má být tak trochu zmatečná, ale já v tom zas takovou výhodu nevidím. Hlavně kresby Chrise Bachalo mi nesedí. Citát: Měl by sis pořídit auto, doktore. Nějaký Strangemobil. Co mě totálně rozesmálo je Stan Lee v příběhu #12 nazvaném Nejbědnější pondělí. Jeho řeč je inspirující: Ti zatracení hipsteři se teď oblékají jako druidi. Nenávidím Village!. Jo, tenhle človíček nám bude do života vstupovat ještě dlouho po své smrti. Budiž mu zem lehká. .R.I.P. LEE. A ještě jedno musím vyzvednout z pekla na denní světlo. Příběh #14 nazvaný Pekelně nacpaný pupek. Tento sešit je dost brutálně nechutný a kupodivu i nádherně nakreslený. „Nemáš se ty podělaný krysy snažit vyděsit – máš je vařit! Dobrou chuť. Malá ochutnávka: Bar Bez dveří není jediné místo, kterému dal Empirikul zabrat. Schytali jsme to všichni a všechno, co mělo něco společného s magií. Skoro ji zabili. Všechnu. A ještě teď má veškerá magie na světě stále problém se vrátit. Jako zahrada, kterou posekali...sotva začíná znovu rozkvétat..... Tento svazek obsahuje sešity #11 - #16. Vybral jsem devět citátů a vykouzlil je mistru Jasonu Aaronovi na jeho magický profil zde na DK. Při čtení těchto příběhů jsem poslouchal skupinu Accept a jejich studiová alba Russian Roulette a Metal Heard. Citát: Jednoho dne budu možná schopen odpustit sám sobě.

Tenhle díl jsem dočítala s určitou zmateností v hlavě. Ale za to si můžu sama, protože už když jsem se do tohoto svazu pouštěla, byla jsem myšlenkama trochu mimo, starosti úplně někde jinde, a tak to bohužel odnesl milý Doctor Strange, protože jsem se na tenhle svazek za boha nedokázala soustředit a taky jsem ho četla ostudně dlouho. Líbí se mi ale to, jak se tu ta současnost, kdy na svém pozadí ten děj navazuje na první svazky, propojuje se Srangeovou minulostí a zase se dozvídáme něco o jeho začátcích, když se Strange učil u Prastarého. Opět to je v kombinaci se skvělou kresbou, která mi vizuálně hodně vyhovuje. A taky se tu mihlo pár skvělých hlášek, u kterých jsem se fakt pobavila. Ve výsledku hodnocení průměrné. Ale ze značné části moje chyba. Asi jsem se do toho neměla pouštět, když jsem neměla na čtení zrovna moc náladu.