Adéla Elbel: Doba temna

V podstatě Adel splnila mé očekávání - sebeironie, řekla bych že možná až moc humoru. Dozvěděla jsem se plno zajímavého z jejího života, těžké dětství a neuvěřitelný zápřah i tvrdohlavost ve studiu, enormní zátěž na člověka a pak logicky vyhoření, a to mi tak nějak zapadlo jako dílek do skládačky. Oceňuji odvahu, že známá osobnost se dokáže takhle otevřít a jasně, že to není objektivní hodnocení sebe sama, ale o to tady vůbec nešlo. Pokud bych měla něco málo vytknout, čtenáři či čtenářky asi stejně jako já trochu přetrpěli začátek knihy, ten by se dal i zkrátit a knížka by byla čtivější, ale zas tak nepřekonatelný problém to určitě nebyl. Skvělé Adel.

Kladně hodnotím hlavně přímost a otevřenost, autorka se rozhodne nešetří, a pokud bych chtěla namítat, že si největší problémy způsobila sama, tak to nemohu, protože ona to v knize zmíní hned několikrát. Osobně bych se obešla bez těch "tvl, díky a srdíčko, wtf" a to bude nejspíš těmi dvanácti lety rozdílu mezi námi dvěma. Knihu jsem si pořídila poté, co jsem viděla díl "Protivných, sprostých matek" s Adélou a řekla jsem si, že jestli kupodivu existuje kromě mě ještě někdo, kdo tak dovedně skrývá, že ryje držkou v zemi, tak si to fakt chci přečíst. Souhrnně je to terapie knihou, rozhodně pro autorku, a je to znát. Hvězdy jsem ubrala, protože její východiska nemůžu přijmout za svá. Zas mi je jednou líto, že nejde dát tři a půl hvězdy.