Dlouhý černý úsvit

Výstraha: X-Hawkem připravovaná magická válka měla reálnou šanci na úspěch! Nutno změnit obrannou doktrínu. Lidské představitele informovat se zpožděním. Ve světě Miroslava Žambocha & Jiřího W. Procházky došlo k obrovskému průseru. Oba spisovatelé chtěli touto knihou celou sérii JFK ukončit a každý si jít svou cestou. Pak si ale řekli, že by to mohla být škoda, ukončovat tak rozsáhlou a čtivou sérii a tak došlo jen k restartu. Bohužel tak vznikla celkem nezáživně smutná kniha, kde jde všechno do „kopru“. JFK od začátku mířil velmi pečlivě na Českou škálu čtenářů a snažil se každému něco dát. A každý chtěl něco jiného. Tato kniha vám dá jen smutek a šílenství. Což možná nechtěl nikdo. Malá ochutnávka: Průběžně pálil na ulici a na domy podél ní. Pseudobarokní andělíčci padali s pláčem k zemi. Mramorový prach se mísil s krvavou mlhou vznášející se nad explodujícími lidskými pozůstatky. Střelivo z palubního kulometu nezraňovalo. Likvidovalo. Zasažení se rozlétali v oblacích krve, vnitřností, svalů a roztříštěných kostí. Kde seš, kurva, Bože, když tě lidi nejvíc potřebují!!!! Bůh neodpověděl. Příběh obsahuje dost výstřelů, pár explozí, kupu mrtvých, moc litrů krve, hodně kilo vnitřností, málo vtipu, zmatený děj, pár překlepů, jednu zeměpisnou chybu a nemá to šťávu – vše je moc suché. Z příběhu je cítit, jak se pan Procházka snaží vše, co nejdříve ukončit. Některým pasážím chybí vysvětlení a u některých postrádám i celé věty, ba i odstavce, pravděpodobně vymazané autorem, aby mohl docílit svých klasických 240 stránek. Vsadím Kováře, že by toto mohla býti kniha o více jak pěti set stránkách, ale jdeme do finále a nečekejte žádná kouzla. Tenhle svět si prostě nezasloužíte. Díky tomuto příběhu jsem si uvědomil, že je čas, dát si od Johna Francise Kováře trochu pauzu a šáhnul jsem po druhé sérii vytvořené stejnou autorskou dvojicí Žamboch – Procházka a tím je úhlavní nepřítel agentury E.F.. Samotný X-Hawk. 28 příběh ze sérii JFK zatím odložím. CITÁT – A mělo být ještě mnohem hůř.......... Z dlouhého černého úsvitu jsem vykouzlil třináct (není to nešťastné číslo?) citátů, které by za to mohly stát a vtisknul jsem je mistru „Prohazkovi – Dědkovi“ do profilu. Musím ještě dodat, že u knihy se nepovedl ani obal na titulní straně. I mistr Vyoral se někdy přeorá a tohle skoro zvoral. Robot nad městem je v nepřirozené poloze vůči ostatnímu ději na obrázku, oba vrtulníky jsou stejné, jen fotomontáží je druhý otočený naruby a špatně je i situovaný nápis názvu knihy. Navíc je barevně velmi nečitelný a ztrácí se v bílém přílivu vybuchující galaxie. Nenalákal by ani nováčka, který by netušil o co se jedná. Obal prostě nedokáže přitáhnou oči. Není nic otravnějšího, než když vám zřejmý fakt musí připomenout idiot.

Vzhledem k tomu, že jsem celou sérii začal číst až mnohem později, je mi jasné, že touto knihou to nekončí. Lituju ty, kteří si knihy kupovaly hned jak vyšly. Jejich reakce na nesmyslný Procházkův počin bych chtěl vidět. Ta beznaděj, že to opravdu končí a že už žádný JFK nebude, musela být zlá. Naštěstí pánové Walker a Stalker, asi vidinou výdělků, zase všechno oživili. Tohle je obsahově nejhorší příběh. Možná i paní Vrbenská napsala něco lepšího než je Dlouhý černý úsvit. Jsem zvědav, jakým příběhem bude série pokračovat. Už ho mám doma a tak se do něj pustím.